Snídal jsem večerní déšť
rozsypané
mokré i nestálé titulky oněmělých filmů
vracím se k Tobě
na pravidelných patrolách uvnitř stěn
kladly promítané ozvěny
hopsající magnetky z opuštěných lednic
zase se vracím k Tobě
zářivky imitují umírající hmyz
občas probliknou a pak jen nevinně krčí světlo u stropů
jako by se styděly za odkrývání tváří
to se vracím k Tobě
mezi tím
v prosklené baňce
zadýchávám výhled
maluju do mlhy ptáky … ale vždy mi nakonec odletí
bez návratů
hnízda jsou podebrané domovy kytarových tremol
když se vracím k Tobě
už ani neusínám
večer zemřu a pak v ranním obřadu procitnu
-zaprášený
-pokousaný
-hladový
těkavý partyzán s otoky na víčkách
v pominutých barikádách ctností
a kuželovitých svodů kalendářních číslic a jmen
to jsou ty návraty k Tobě …
kroky trnkových keříků – trhající kůži
hlasité Dup stepy urbanistických drumů
a dveře s tichou vložkou
kam pasuje klíč
co jsem spolkl
|