|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| jakokdyž slyšíš dítě! |
a von na mne s bandurskou že prej: Takle ne!
byl sem teda v rozpacích, jelikož jsem si i myslel že Jo...
a von stále rameny krčil
tak říkám nechť se vymáčkne jasně a von teda že
k čemu slova - že stačí předvíst a ukázal no...
páni, dyk já se skoro otřás...skoro sem se aji poblinkal!
naštěstí tekla teplá... sem si oplách bradu a utřel se
a optal se jestli to jako myslí vážně sakra?
že prej to nikdy nemyslel vážnějc !
páni jo! to jsem teda vejral a protože byla doba,
tak sem aji musel šlápnout do pedálů, ale furt sem přemejšlel
zda to fakt není jen nějaký hraní si na něco....
mám to teda zpropadení štěstí na takový momenty divý...
jeden nikdá ráno co vodpoledne zažije!
a taky potom ten přístěnek... drhly dveře... no - kolo sem
tam aji nacpal, že ať neskradou tudlenc tu hus til ku -
a zmáčknu teda devátý a vono mezi třetim a štvrtym Ryc!
a stojim a vejrám na ceduli nouzovou - tak teda palec
a nic... řku Hovno!
a pak jakokdyž slyšíš dítě.... že i balónek na schodu no....
si říkám že řváti nehodno bo fakan by se i splašil -
tak jemňounce teda ladím hlasivku a skrze škvírku že esli
je tam... a slyším jen dech - svůj! a ticho až se i bojím
že je tak ticho a zasejc šramot a tak já zase jo a
najednou škrabkot a vono to kotě, jelikož předení v hrdle
a mníčení jemný... tak to je konec! - si jako v duchu
artikuluju zklamání... s kotětem komunikovat nelze...
a jako blbej se slyším říkat Čičííí ... no - fakt jako blbej...
a vtom to hrklo až sem se zakymácel a byl sem
v devátým a zvonim teda a nic... iba za mnou voko ve sklíčku,
vo numero dál teda... a když jako přiklepnu, tak šouravej krok
a hlas vzdálenej že prej - Nechte mne!
no co bych nenechal - dyk nehoří... jen papírek naškrábnu
s holou větou a zaprudím jej za ohbí...
ale zpět hezky po svejch, nemíním zas riskovat....
a bylo to kotě teda...
vypadalo sice nezdravě k politování, leč já minuv jej
spěchal teda pro svý šlapadlo
no - to je jasný... hustilka fuč aji zvonček chybí kruci!...
to už potřetí v tejdnu... a seshora dotaz esli sem klepal...??
zařvu že ne!... a slyším jak ten někdo bere kotě dovnitř
a
přede mne spadne gumovej balónek žlutej a ožranej jako
vod psa... a bylo to přece kotě ne?
si pro sebe vrtim hlavou, že sem se snad nepřehlíd - kočku
ještě rozeznám... a vemu to doleva pro ukrácení a chvíli
po chodníku a už mám slepou za sebou a mírnej svah
terénu ulehčí přesun a kouknu na zápěstí že jako vše stihnu...
a taky jo... žádná zdr žo va čka....
telefon sem nezdvih... řinčel v pauzách skoro pět minut...
ale já se zařek - ještě by mne poučoval na dálku...
a to bych určitě psychicky zkolaboval.... vocaď-pocaď!
jsem si řek.... stačilo co mi předved ne?!
a když sem si chtěl vopláchnout dlaně... zas netekla!
* | |
|
|
|
