léto nám vnutilo své písně vysypané z pytlíků a oken ven a já jsem vděčný jak ztmavlá kůže umí být a sexy jak tvoje čerstvý vrásky
z odstínů mých všehoschopných chutí slunko tahá za pytlík aspoň malý klid je to marné ve mně nemůže už být ani jedna z milionu hlaviček a s bičíkem
ani vlastně nejsi z mých lásek s kterýma gábor betlen vedle sebe do cesty běžícímu času gábor jeden
jak ti to pevně věřím! peníze jsou peníze tak neblbni mi hlavu že z dlažby vykřešeš spásu
a já zatím jen postávám v galerii léta samý portrét jsem asi málo květinář zvlášť když se zeptáš co prý mi nedá spát řeknu jsi přece z mých lásek s kterýma... a zase lehnem si vedle sebe no tak trochu lžu ale ne moc nemoc
a do cesty běžícímu času jak ti co pevně věří že z dlažby vykřesaji spásu z textu obsah a nedejbůh nakonec i smysl
|