|
|
|
Město pod chomáčem krásy Autor: Radim Hrůša (Občasný) - publikováno 5.8.2000 (20:23:36), v časopise 9.8.2000
|
| |
Praha se stovkou věží,
budou tě pýchat do hlavy,
ubráníš se ztěží,
budeš se procházet alejí,
uzříš se na vodní hladině dokonaleji.
Vrhneš se pohledem z okna svěží,
udeříš se o dlažební kostku, neboj se na město sněží.
Broukám si melodii známou v hospodě U růže,
opojná vůně vodního větru tě přemůže.
Procházej se v korunách stromů,
doprovázejí cizince na cestách domů.
Kde ty jsi doma? Podívej se z Petřína dolů.
Praha omladí tvůj jemnocit,
získám ji, pokořím, kleknu si,
zlodějko, vrať mi klid.
Stoletími protřelá, vodíme se za ruce,
laskáme v kostelech, domech provedených v opuce.
Praha vládnoucí nad námi,
nemusí hrát dramata královských paláců,
vzkazuje pouze, co lidé zakusí.
Oprosti se od pánů a nadvládců,
starý tulák pod hvězdami hartusí.
Cihlovou ulicí vleče koňský povoz
koleje nikde nekončící,
minulost zástupů, včel a vos,
všech byvších úlů spících.
Absolutní harmonie chutí tě chytí,
sítě jsou zlaté a starodávné,
oko upletené z rouna nití,
chtěl bych mět ty ruce slavné.
Pokojně modli se
za svůj dar
uprostřed středověkých múz a par.
Sedím pod chomáčem krásy na bříze,
jazyku dopřávej chutí jar.
|
|
|