CHÁPEJ  TO  PŘECE  HOLKA

Když jsem byla malé dítě a táta mi odešel, aby hledal lásku u nějaké cizí paní,

chtělo se po mně jen, abych navzdory nízkému věku chápala,  že i on má

právo na štěstí. Později když manžel opustil mě i naše dítě, musela jsem

zase chápat, že chce být šťastný jinde a zakládat nové hnízdo s někým jiným.

Měl na to přece právo.

Alea iacta est.  

Kostky jsou vrženy.

Stručné a úderné jako rána dlažební kostkou do hlavy.

Teď miluju jeho a on miluje mě, ale od rodiny neodejde. Musím chápat že dítě má

právo na otce. Já to přece chápu moc dobře, zažila jsem na vlastní kůži jaké to je vyrůstat bez táty, jen nechápu, proč jsem vždy na opačné straně. Proč nikdo nechápe, že i já mám právo na štěstí.

To fakt nechápu-asi jsem blbá.

Jednoduchá rovnice o spoustě neznámých.

Jenže mě matika nikdy nebavila. Jen proto nejspíš nechápu, proč všichni odešli s nějakou 

neznámou někam do neznáma.

Chci být někým milovaná- asi jsem sobecká.

Sobecká a nechápavá jako malé hloupé dítě. Možná proto, že když jsem dítětem

skutečně byla, chtěli po mně, abych všechno chápala, jako kdybych byla dospělá.

Nechápu proč všichni muži, které jsem milovala, ode mě odešli, aby mohli milovat

někoho jiného. Nechápu proč muži tak snadno překračují Rubikon.

Nechápu to a hlava mi to nebere.

Jen mě to pěkně sere.

Nechápu proč nikdy nestojím na  správné straně. Nikdy nevsázím na správně koně.

Nechápu teorii relativity, nechápu integrály, nechápu proč jsem se vůbec narodila. Jen proto, abych pořád všecky chápala? 

Nedoručitelný balíček bez adresáta, balíček nervů a zbytečných emocí. Velmi pečlivě vytříděný odpad. Odrazový můstek z kterého se ostatní vrhají do pravé lásky, pravého štěstí a pravého života. Jen já nikdy nejsem ta pravá. Stále někým někam odkládaná a odhazovaná. Příliš brzo mi ukázali odvrácenou stranu Měsíce a příliš často jsem ji musela vidět znova a nova. Není hezká-tmavá, studená, rozrytá spoustou kráterů. Tak nějak možná vypadá duše těch, kteří na tu odvrácenou stranu byli opakovaně vyháněni. Povrch Měsíce je rozbrázděn úlomky asteroidů. Co rozbrázdí duši? Kdo to ví nebo alespoň tuší? Kdo jste bez viny hoďte kamenem…to je možná ono, osud mě chtěl ukamenovat jako hříšníci. Nejsem jen blbá a sobecká, ale i hříšná, protože často myslím na sex. Nejspíš jen proto si lásku nezasloužím.

Snad mi po všech těch ranách dlažebníma kostkama do hlavy konečně začíná svítat

a já začínám chápat, že nikdy nebudu ta pravá…proto nemám právo být taky milována.

Herdek…

A nebo snad spíš Heuréka?!