***

Ten den žádná práce nepřipadala v úvahu. Kluci popadali do stínu budov a dožadovali se vody. Smith dohlédl na spravedlivé rozdělení láhví a zmizel v kanceláři správce.

Tim se napil a pak si polil hlavu.

„Takový mrhání,“ zašeptal Nick a udělal to samé.

Konečně Smith vyšel. „Tak pánové, autobus pro nás přijede až po obědě. Dřív žádný neseženou. A sanitka pro Torrla tu bude během deseti minut. Jak mu je?“ obrátil se na Sama.

„Mizerně, pane.“

„Hm, to vedro nás skolí jednoho po druhým,“ povzdechl si Smith. „Dávejte mu pít. Pak už se o něj postarají.“

Nick si přisedl blíž ke klukům a snažil se jim s Rayem pomáhat.  Ale ten nevnímal okolí. Navíc se jeho stav výrazně horšil. Každou kapku vody, kterou do něj kluci násilím vpravili, okamžitě vyzvrátil.

„Odveďte ho pryč.“ Denis byl zhnusený „Kdo se má koukat jak tu bleje.“

„Je nemocnej,“ odpálkoval ho Kris.

„A mně je z něj blbě. Navíc mě sere. Sanitka pro pana Blondýnku přijede hned a my tu musíme smrdět až do odpoledne.“

„Kašlete na něj,“ zabručel Tim. „Musíme ho aspoň trochu zchladit, když nechce pít.“

Nalil celý zbytek vlastní vody na již suché triko a znovu jej položil Raymondovi na čelo.

Nick se na něj zaraženě podíval. „A co budeš teď pít?“

„Nic.“

Raymond se najednou rozklepal a začal znovu dávit.

„Říkám vám odveďte si ho, nebo ho vynesu v zubech,“ zařval na ně Denis.

„A kam asi, Browne?“ Nick cítil, jak se mu začíná vařit krev. „ Tady je jedinej stín a je pro něj stejně jako pro tebe.“

Ale Denis ho ignoroval. Vstal a přiblížil se k Rayovi. Lehce ho kopl do nohy.

„Hej, Blondýno, jdi se vyblejt jinam. Kdo se má na tebe koukat?“

Nicholas vyskočil a postavil se proti němu. „Nech ho napokoji! Nebo se už vážně neznám.“

Tim podal obklad Samovi a stoupl si vedle Nicka. „Zmizni, Browne,“ řekl tím ledovým způsobem, kterým mluvil s lidmi, kterými pohrdal. „ Jsi si ke svým a nás nech se o toho kluka postarat. Když ti pohled na něj vadí, tak se otoč.“

„Nebudu se přizpůsobovat nějakýmu poblijónovi.“ Kopl Raye znovu do nohy. „ A ty mi nemáš co přikazovat. Jsi jen Lewinskiho děvka.“

Ve vteřině letěl Denis vzduchem a s dutým žuchnutím se zastavil o zeď skladu. Všechno ztichlo.

„Nicky, proboha,“ zašeptal Tim a chytil ho za ruku. „Vyser se na něj. Nestojí za to.“

Nick se na něj usmál. „Ale já se cítím nějak líp.“

„Vypadá to na průser,“ upozornil je tiše Kris.

Smith, rudý vzteky se k nim hnal rychlostí bizona. „Lewinski! Co už tu zase provádíš?“

„Nic, pane. Jen jsem se snažil Brownovi vysvětlit, že do nemocných se nekope,“ odpověděl s klidem.

„Sereš mě. Já už ty tvoje věčný rvačky tolerovat nebudu. Takže Samotka, pane suveréne. Však on už vás kolega Bool zkrotí.“

„Pane,“ ozval se Tim, „ale on mluví pravdu. Jen se zastal Raye, když do něj Brown kopal.“

Většina kluků souhlasně kývala. „To je fakt,“ ozývalo se tlumeně.

„Taky jsem to viděla.“ Mary vyšla ze správcovy kanceláře a stoupla si před Nicka. „Ten mohutný kluk do Raye skutečně kopal. Co si říkali, to nevím – neslyšela jsem, ale kopat do lidí je hnus.“

Smith se zamračil. „Dobře, však Brownovi Samotka taky neuškodí. Ale Lewinski si musí už konečně uvědomit, že se všechno nedá vyřešit pěstma.“

                                                                        ***

„Už jsi tu zas, kreténe? Ty nemáš nikdy dost, co?“ Bool se opět usmíval. „Už minule jsem ti říkal, že by se měl najít někdo, kdo ti vysvětlí, jak se máš slušně chovat.“

Nick pokrčil rameny. „Je mi jasný, že vy se toho zhostíte rád.“

Už mu ani neříkal „pane“. Věděl, že tentokrát to bude tanec pro dva a on, s pouty na rukách, v něm moc šancí neměl.

„Velmi rád, Lewinski. Velmi rád,“ zapředl Bool jako kočka a odněkud vytáhl kus gumové hadice. „Ty jsi totiž takovej malej parchant, co si myslí, že nad něj není. A já jsem velkej parchant, kterej ti ukáže pravej opak.“

Nick si s údivem uvědomil, že je smířený s osudem. Zvláštní stav mysli, kdy s naprostým klidem dokázal zhodnotit své šance jako nulové a přesto se neklepal strachy. Věděl, že to, co mělo přijít, také přišlo a on litoval jen jedné věci. Že s tím pravým člověkem se potkal tak pozdě a na špatném místě.

„Tak se do toho napravování pusťte,“ řekl s úsměvem.

Druhý den, když vešel jeden z mladších bachařů na samotku, našel Nicka na zemi. Vypadalo to, že spí. Když ho ale obrátil, zděsil se…

„Chci slyšet všechno, doktore!“ Cornet byl rudý v obličeji a oči mu divoce žhnuly.

„Dobře,“ kývl lékař, „na to si ani nemusím brát papíry. Vezmeme to od těch nejméně vážných zranění. Pohmožděniny a podlitiny po celém těle. Několikanásobná luxace zubů. Fraktura čtyř žeber a fakt se divím, že nemá pneumotorax. Traumatické poranění genitálií. Nemusím vám říkat, jak se to asi stalo. Zhmožděné obě ledviny a poranění lebky v temporální oblasti a možná i jinde. Podle krvácení z ucha usuzuji na tvorbu hematomu, ale nemám dostatečné vybavení, abych zjistil víc. Každopádně pacient je v hlubokém bezvědomí. Začíná mít problémy s dýcháním.“

„Prognóza?“

„Velmi špatná, příteli.“

Cornet si vzdychl. „Mohl si ta zranění způsobit sám?“

„Ale no tak,“ odpověděl lékař otráveně. „Oba víme, že ne. A oba víme, kdo má v tomhle prsty. Jak dlouho ho chcete ještě chránit? Ten chlap je psychopat.“

„Víte, že se musím zeptat. Bez ohledu na to, co si myslím.“

„Pak vám oficiálně sděluji, že podobná zranění si rozhodně sám způsobit nemohl. Jedině v případě, že by v noci na samotce skočil pod auto.“

Cornet si přejel unaveně dlaní přes obličej. „Napište podrobnou zprávu…“

„To bych udělal tak jako tak,“ skočil mu do řeči lékař.

„… a já ji osobně odevzdám tam, kam patří. Řeknu jim svou verzi, ale zbytek je na nich,“ pokrčil rameny a otočil se odchodu. Ve dveřích se obrátil.

„Brown tu nebyl?“

„Ne. Pokud jsem dobře informován, je na své cele. Prý má pár monoklů a snad i nějaké menší zranění. Asi nic vážného, když nepřišel,“ pokrčil rameny bez většího zájmu.

„Víte toho víc než já.“

„A tak – znáte to. Tady se staví hromada lidí a všichni povídají… už ani nevím, kdo co říkal.“

Cornet kývl. „Chápu. Kdo vám dnes pomáhá? Potřebujete někoho k ruce?“

„Nene, dnes je tu se mnou Timothy Wolf. Velmi šikovný mladý muž.“

                                                                    ***

Ráno objevili Boola mrtvého. Z krku mu trčela dýka s dlouhou čepelí, tenkou jako ševcovské šídlo. Nikdo ji nepoznal. Nikomu nepatřila a nikdo Boola nelitoval.

Myšlenky všech mířily na ošetřovnu, kde umíral mladý muž. Kdysi nosil hrdě jméno Nicholas Lewinski. Dnes na něj všichni vzpomínali jako na Nicka…

A on? Naposledy zamířil do končin svého světa, aby se rozloučil.

Je mi líto, mami, že tě tu nechávám. Věřím, že se znovu setkáme a já ti vynahradím všechno, co jsem kdy posral. Nebyl jsem právě dobrý syn – já vím. Uvědomil jsem si to až pozdě. Ale i pozdě bývá někdy včas. Odcházím, ale Slibuju, že i tak zůstanu. Musím dávat na tebe, Tamaru a Tima pozor. Protože vás mám rád a protože životní katastrofy přichází potichu.