Odepni odznaky,
nevěř
svým pojmenováním,
ve skutečnosti
jsme všichni zrůdy.
Ohnivé komety,
bezmocné sochy i medúzy.
Pořád jsme tak trochu spolu,
ale nic to neznamená,
dokud mysl
nebude jediná.
Utiš ji žlutými výhonky,
sladkým nektarem,
pochopíš, kdo jsem,
a jací všichni kolem.
Buď rostlinou a dřevem
v jednom okamžiku,
taky kobylkou
a stádem býků.
Hlavně si nezakazuj
tančit a zpívat.
Vyryj do písku bohům
malou oběť
v podobě písmen a slov.
Dají ti poznat,
jak dýchá zem,
jak je voda
s ohněm spojená
a vítr, že je kamenem.
Květ v hrdle máš
a ten klášter,
co stavíš v sobě,
pro mě nejvíc znamená.
|