Nedůstojná píseň české země

Zabili jsme svojí dávnou moudrost, zabili jsme dávné moudré krále,

no tak jen se klidně smějte, no tak jen tak dále,

teď nám divní páni vládnou, majíce v erbu ptačí trus,

a já slavná to země česká z toho zvracím denně na ubrus.

Nemají ctnost, schází jim soudnost, zabíjí nám denně naší morálku,

tiše se nám pod vousy chechtají, když splétají nám konopnou oprátku,

dlouhou konopnou to oprátku, kam navlečou nám ty naše svislé hlavy,

kdopak nás od oprátky zachrání, kdo vylíže nám naše rány?

Rozkrádají zvolna všechen majetek, zaprodávají mě onu slavnou českou zem,

doufají, že když zadeček nám nastaví tak my do něj zalezem,

a tak křičím já česká země, jsem znásilněna jako krásná žena,

kdo smyje ze mě tu špínu, a proč jsem o ctnost okradena?

Proč zabili jsme dávné moudré krále, a kdo vlastně tihle páni jsou?,

já už více nechci býti v jejich náručích kurtizánou- lehkou komtesou,

co ze mě mé ctnostné šaty rozervou a celou mě pošpiní,

ptáte se kdo za to může, zdali jsme vinni - či nevinní?

A tak tu sama křičím já znásilněná a okradená to česká země,

a čekám na své dávné moudré krále, by vyhnali to zpupné plémě,

točí a bolí mě z toho hlava jak po zkaženém levném víně,

a táži se vás, proč koupeme se společně v té špíně?

Sama tu zpívám já česká země tu mě nedůstojnou smutnou píseň,

o tom jak zbavená jsem své čistoty,a jak tu vládne tíseň,

a jen marně doufám, že lid můj milý pozvedne své svislé hlavy,

dřive než jim je páni ukradnou, a nebo je nechají zhynout hlady.