odežeň starosti a úsměv věnuj všem

jak kdysi když ještě kluk jsi byl

veselí ať není hrané – ať není divadlem

právě teď buď vším o čem jsi kdy snil

poslouchám tvá slova jak písmo staleté

odkládám strach a hrůzu z radostí

stávám se - jak přeješ si - zas dítětem

co od všech obav zlých se rádo oprostí

věř mi a půjde vše jak budeme si přát

žádný víc tě nesmí obejmout

jen se mnou teď budeš štěstí prožívat

a  žít bez zbytečných pout

tak věř mi…

***

Já věřil…

Ty postavil jsi chrám a mne jsi zavřel v něm

slíbils mi život co mnozí neznají

však zámek tvůj je z ledu vystavěn

z podivných slov co mlhu skrývají

je nás tu víc jimž sliby dal jsi mnohé

skrz stěny z ledu se vidět můžeme

tak pochop to ty zvíře přeubohé

ty bez nás a my bez tebe tu zemřeme