KAPŘÍ REQUIEM
„Prosila bych zabít, vykuchat, uříznout hlavu…a kdybyste byl tak hodnej, vydloubněte mi i ty voči.“
Tak nějak by mohl znít rozhovor mezi lékařem a jeho smrtelně nemocnou pacientkou rozhodnutou ukončit své trápení poněkud neobvyklým způsobem eutanazie. Popřípadě rozhovor mezi kanibalem a jeho obětí – kdo sleduje noviny si jistě vzpomene na maniaka, který byl před časem zatčen protože na internetu nabízel sebevrahům pomoc s tím, že je podle přesně jejich vlastního přání naporcuje a sní.
Pokud výše citovaná slova zaslechnete u sádek s kapry dojde vám, že jsou tu zase už vánoce, svátky klidu a pohody.I když mně osobně pohled na ty kapří masakry moc klidu a pohody nedodá.
Já vím, jsou to jen blbý ryby a jíst se musí, konec konců tradiční zvyky jsou tradiční zvyky, ať jsou jakkoliv krutý. Ale když vidím, jak se zmrzlé ruce prodejců povzbuzených lahví rumu občas třesou tak, že se hned napoprvé netrefí a musí některé obzvláště živé ryby doslova utloukat, tak je mi všelijak.
Utloukání je ostatně ta lepší varianta.
Někteří prodavači jsou ke konci směny už tak unavení, že kapry klepnou jen symbolicky a řežou je rovnou zaživa. A malé děti do toho nadšeně piští:“Hele tatínku lybiška mi mává ocáskem.“
Když vidíte jak se v sádce ti polomrtví tvorové jen netečně povalují dojde vám, že po tom, co za poslední týdny vytrpěli, jsou už stejně v posledním tažení a jakákoliv smrt je pro ně už jen milosrdnou tečkou. A to, že se v poslední chvíli ještě marně pokusí zabojovat o život a vyklouznout zprodavačových rukou, bereme jako dobré znamení, že budeme mít maso čerstvé, a ne nějakou chcíplou mršinu.
Mé tušení, že jsou ryby v sádkách na pokraji sil ostatně včera potvrdil nějaký odborník v televizi: „Kapr je tak vyčerpaný hladem a strádáním, že stejně pojde,“ varoval příliš citlivé jedince, kteří s pocitem dobře vykonaného ušlechtilého skutku občas pouští koupeného kapříka zpět do vody doufajíce, že mu tak darují svobodu.
Já sama si vánoce bez smaženého kapra neumím představit a tak jsem daleka toho abych někoho chtěla od této štědrovečerní pochoutky odrazovat nebo mu ji znechutit. Jen mě napadá, jestli by nešlo zajistit, aby to málo z krátkého kapřího života, které mu lidi dovolí prožít, měl ten chudák trochu komfortu. Je nutné ho nechat hladovět, mačkat se mezi těly svých soukmenovců nacpaných v kádích tak hustě, že sotva lapají po dechu? Ale to by asi nešlo, pak by ten kapr stál víc, protože náklady na zajištění snesitelných životních podmínek by se musely započíst na vrub zákazníkovi. A tady končí veškerý soucit a útlocitnost.
A pak, proč krmit někoho kdo zakrátko sám poslouží jako krmivo?
Milovník tajemna, konspiračních teorií a hermetických textů by výše uvedený rozhovor mezi prodejcem kaprů a zákaznicí mohl považovat za jakousi skrytou šifru a hledat v ní metaforickou symboliku:
Slova uříznou hlavu se dají interpretovat jako narážka nato, že tvor bez hlavy nemusí myslet, což je pohodlnější. Dloubání očí se dá vyložit také celkem logicky - co oči nevidí to srdce nebolí. Vykuchání vnitřností zase by mohlo naznačovat na zbaběleckou potřebu nic necítit - bez srdce není empatie a tudíž máte jistotu, že vás nějaký hloupý ryby lapající po vzduchu přece jen tak nedojmou. Bez žaludku se vám zase nebudou ty masakry nijak příčit. Nadarmo se neříká „mít na to žaludek“ ve smyslu, že člověka hned tak něco nerozhází. Že přitom zařve i nějaké to básnické střevo netřeba zdůrazňovat. Zkrátka vše souvisí se vším, krásně to do sebe zapadá a nám se snad ten tajný kód vánočního poselství podařilo rozklíčovat.
A tak až budete za zvuků Rybovy vánoční mše pojídat rybu, kromě poděkování za ty štědré dary na štědrovečerní tabuli Pánu Hospodinovi, který na tom zas až tak velkou zásluhu nemá, nezapomeňte v duchu poděkovat té rybě, která položila život proto, aby jste si na ní mohli pochutnat.
A já, jelikož si jako druhý nášup dávám vepřový řízek, v duchu poděkuju i růžovému vesele rochtajícímu pašíkovi, pustím si k tomu k jeho poctě své oblíbené Mozartovo requiem, a kdyby náhodou v televizi právě dávali pohádku O třech prasátkách tak radši přepnu na jiný program, abych si nekazila chuť.
Pokud tam nebudou zrovna nějaké porno-prasečinky nebo reklama na plenky či vložky s křidélky, nikdo nebude vyprávět o svých problémech prostatou, únikem moči, popřípadě si tam nebudou se znechuceným výrazem navzájem očichávat podpaží, aby mě ujistili, že bez deodorantu XXX se prostě neobejdu, tak mám šanci, že tu štědrovečerní večeři přece jenom v klidu přečkám. A protože se celý den vždy poctivě postím, určitě uvidím i prasátko zlaté.
Kdo se klaní zlatému teleti mamonu si pravděpodobně bude moci dát i řízeček telecí, popřípadě krevety a lososa, aby si dokázali že jsou IN a že na to mají. Já se klidně spokojím s tradičním českým kaprem a čuníkem. Když už museli být na počest narození pacholátka zaříznuti, tak abych měla dobrý pocit, že neumřeli zbytečně
Tak šťastné a veselé!
|