|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zapálíme v sobě břemena však jen ony nás tíží ukrytá jako strašák, slaměná shoříme spolu za železnou mříží...
do syta
sytá
od hlavy
k patě
k ledu s tou myšlenkou o Tobě!
na vrchol kry ji přikovat mrazem
ke zledovatělé hoře uprostřed Antarktidy
Zkus vyslovit lásku,
zmizí v mihotajícím se oparu,
vystoupá kamsi nahoru,
aby spadnout mohla,
zas
a rosa chladí rány
co se špatně hojí
úsměv rozpadlých kreatur
v krabicích
utrápené rekvizity
i práskl dveřmi
až klobouk co zapomněl
spadl
možná i kámen,
srdeční
zas kus života mého
byl oddýchán zcela jistě
bolest rozkapána v žilách
infuzí
však vím jak po tom toužíš
a dál nědělej nic!
ta dimenze je má
musíš mě milovat
takovou
kráčíme s odstíny
v barvách padajíc
pod modříny
za hvězdných sonát
zamlklých věkem
kňourá si o přízeň noci
a padá do klína
chodcům | představa o tom, jaká mám být....
|
|