Byla to celkem nuda. Až na pár drobných vzrušení; například, když profesor Havlíček předváděl téměř ukázkový stage diving. Vyburcován písní od Queen We will rock you, potápěl se z podia do, bohužel příliš vlažného, davu pod ním. Po drobném ošetření krvavé rány na hlavě, už jen vysedával s obvazem na čele a sodou u vedlejšího stolu. Richie byl znovu tělesně zaklesnut s nějakou dívkou, vypadalo to na jednu z třeťaček. Chvilku jsem ztratil pokusem identifikovat ji, ale bruneta v bílých šatech se ke mne odmítala samovolně otočit a zůstala zakousnuta do Richieho hlavy. Krutov spal v poloze zubař, tedy se zády opřenými o opěradlo židle, hlavou těžce zvrácenou dozadu a ústy dokořán otevřenými. Očima jsem fixoval dráhu sliny, která mu vytékala z pusy, koutkem úst, pokračovala níže - náznakem vousů a klesala až na výraznou lesknoucí se bradu. Neuvěřitelně hypnotický a nechutný pohled. Po chvilce němé nudy a silných pocitů únavy, mi nezbylo nic jiného, než následovat spolužáka do říše snů, a to v poloze hvězdář, (což je to samé, co předváděl Krutov, až na tu otevřenou pusu), která se zvrtla do polohy čtenář, to je prosté zhroucení se na desku stolu obličejem dolů.
Probírám se a mnu si oči - ani jeden z mých souputníků tam není. Na jejich místech sedí docela jiní lidé, a pohled na mne je zřejmě už nějakou dobu dost dobře baví. Zábava v sále je v plném proudu. Utírám slinu pod sebou, trochu se poupravuji a vydávám se na cestu za čerstvějším vzduchem. V cestě mi stojí taneční páry a ta proklatá gravitace, která mne tou cestou jednou dvakrát překonává. Málem bych zakopl o hýřícího Toma s tou jeho nevěstkou, která všechno ničí (a ještě zničí), Kateřinou Moravcovou. Odbývá mě jen úsecným ,,nazdar’’ a já se tím více nezabývám, má mysl musí být čitá a můj zrak musí vyhledat jediné - východ. Když v tom u východu z kulturního domu:
,,Márty, co tu děláš?’’
Je usazený v křesle pro výběrčího vstupného a podřimuje.
,,Spíš?’’
,,Ne, kámo. Po tom mlíku mi bylo nějak blbě, tak jsem se tu, po vyblití, na chvilku uvelebil.’’
,,Proč sis to mlíko vůbec dával, vole?’’
,,Ani nevim, po tý whisky mě nějak nic jinýho nenapadlo. Rychlý, nerozvážný rozhodování mi nejde. Nevíš, kde mám šálu?’’
,,Máš jí na hlavě.’’ Má ji ovázanou kolem hlavy jako turban.
,,Kde jsou všichni?’’
,,Netušim, nějak mi zmizeli.’’
,,Mojí bundu někde nevidíš?’’
,,Seš s ní přikrytej.’’
,,A jo. Dík. Promiň, Andy, jestli jsem byl předtím ňákej… no…víš co.’’
,,Jasný, vole, v poho.’’
,,Nějak mě to vzalo, ale už je to lepší. Začínám cítit, že to začíná být dobrý.’’
,,Ale mě nějak není dobře. Nepůjdeme na chvíli ven, na vzduch?’’
,,Dobře.’’
Žádám si od šatnárky své oblečení a Márty se patřičněji ustrojuje.
Stojíme venku, před tím, zevnitř dunícím a nám tak odcizeným, životem pulzujícím, kulturákem, a sledujeme líné, ve vzduchu poletující, vločky. Je hrozná zima, ticho, jen Márty cvaká zubama. Povrch všeho je pokryt novou vrstvou sněhu. Dívám se na svého kamaráda, ve světle pouličních lamp, jak ztěžka v té zimě vydechuje a nenapadá mě nic jiného, jen myšlenka na to, že jsem ho nikdy neviděl kouřit.
Říká: ,,Nedávno jsem viděl docela pěknej film. Hlídač bazénu v zimním období - tak se to jmenovalo.’’
,,Jo? Já viděl taky jeden, ten se menoval Topič v letním kině.’’
,,Hňupe,’’ směje se, ,,ten film sem fakt viděl. Byl asi skandinávskej. Pěknej. Už ten název je silně poetickej.’’
,,Aha.’’
Rozlétávají se kulturní dveře a z nich vychází Richie alias Richard Bárta a doslova vypadává Alexander Krutov.
,,Do psí hlavy!’’
,,No, kde jste vy dva? Márty, ty seš ještě tady?’’
,,Jo, sem.’’
,,A kde jste vy? Nechali jste mě tam úplne samotnýho. Na chvilku zavřu oči, v mžiku je otevřu a místo vás tam sedí nějaký šprti.’’
,,Nechtěli jsme tě budit, Andy. Sbalili jsme dvě fakt epesní blondýny.’’
,,Blondýny? Vždyť si tam byl s nějakou bru-, no, nech to bejt.’’
Krutov se drží za holeň a úpí bolestí.
,,A do psí…,’’ svítá mi, ,,já zapomněl na Adélu!’’
,,Viděl jsem ji v sále. Napřed vypadala nakrknutě, ale pak tancovala s ňákým čtvrťákem.’’
Krutov si hlasitě říhá.
,,Hm, vzal to čert! Dám si panáka a pak jí to vysvětlím. Páni, ale já v ní tak věřil…’’
,,Jak, věřil?’’ ptá se Richie.
,,No prostě věřil. V ní.’’
,,Aha. Panstvo, jestli bude Alex schopen, navrhoval bych skupinovýho panáka.’’
,,K pultu, na panáka, se odbelhám vždycky.’’
,,Jdu taky.’’ říká Márty rozhodně.
,,Dec rajt, safra Kurte.’’
Vpadli jsme opět dovnitř, mezi bujaré veselí, mezi spárované davy a okolí nám bylo o chlup ukradenější, než jsme mu byli ukradeni my. Vypili jsme panáky a já zahlédnul Adélu, zrovna včas, protože jsem byl příjemně posilněn a připraven vysvětlit jí svou absenci po jejím boku. V čilém rozechvění, jsem jí něco nakecal, ona se nakonec usmála a než skončila v opětovném náručí toho vysokého čtvrťáka s pečlivě udržovanou pěšinkou mezi dvěma rezavými patkami, řekla:
,,Hledal vás Tom. Myslím, že se po vás šel podívat ven.’’
Všichni se vymotáváme z kulturáku ven. Tom tu postává, sám, a dává si pořádně tlustého špeka.
,,Čus.’’
,,Kde máš tanečnici?’’
,,Už musela domů.’’
Znovu si potahuje a nechává tu aromatickou dýmovnici kolovat. Márty ji posílá dál.
,,Plánujete něco dalšího? Tady to tak za hodinu nebo hodinu a půl bude pomalu končit…’’ nadhazuje Tom.
,,Už teď je tam nuda.’’
,,Jo.’’
,,To je.’’
,,Mohli bysme se vrhnout do víru maloměsta,’’ navrhuje Richie.
,,Fajn,’’ souhlasí Márty.
Všichni čtyři se cpeme do jedné telefonní budky, abychom zavolali našim rodičům, že odvoz nepotřebujeme a že přijedeme domů prvním vlakem. Je to sranda. Richie má obličej nalepený na skle a dělá ven na Krutova obličeje. Krutov je rád, že se se svou bolavou nohou může na moment posadit na zasněženou lavičku a vydechnout.
MUŽI Z ACAPULCA
,,Márty! Co mě to tlačí do stehna?’’ stěžuje si Richie a čeká až u nich doma někdo zvedne sluchátko.
,,Cože tě? Já si tam nevidim - jsme tu moc namačkaný!’’
,,No něco v tvý bundě mě tlačí do stehna.’’
Richie si dává telefonní sluchátko mezi hlavu a rameno a poklepáním ukazováku na zápěstí se táže Kruvova na čas. Alex si přestává třít nohu, ontroluje své drahé náramkové hodinky a ukázuje k nám vztyčený ukazovák, přeškrtnutý malíčkem v polovině.
,,Fuj, a je to mokrýýý!’’ protahuje Richie a u nich doma už to zvedá jeho otec.
,,Jo, a prosakuje ti to,’’upřesňuji k Mártymu.
,,Á - to je můj citron!’’
Márty vyndavá z kapsy, na dvě poloviny nakrájený, notně zmačkaný, z igelitového sáčku vytékající, citron a zakusuje se do něj. Nekření se.
,,Fuj, ty prase,’’ kyselí se Richieův obličej, ,,ne tati, říkám, že přijedu hned prvním vlakem. Jasně.’’
Kysele se tvářím i já. Tom se uchechtává a balí si nad námi další voňavou cigaretu. Krutov se na lavičce řehtá jako právě hřebelcovaný kůň po připuštění. ,,Au, au, au.’’ Ta noha ho pořád bolí.
Nakonec jsme se všichni úspešne dovolali a domluvili se s rodiči bez větších problémů. Hraní naprosté střízlivosti jsme zvládali na jedničku, i když občas, řekněme, až trochu přehráváme. V tuhle hodinu se běžně nedají potkat jiné bytosti, než pár bezdomovců, zatoulaných psů a halucinačních slonů, ale jak jsme se blížili, blíž a blíž, jádru města, vynořovaly se ze tmy, z mlhy, z pod sněhu i z nonstopových hospod, příjemněji vyhlížející obyvatelé tohohle maloměstečka. Chichotavé dámy ve skromném oblečení, přes které mívaly přehozené často jen dlouhé a draze jen vyhlížející kabáty, zpívající nebo zvracející opilci (rozdíl většinou nebyl poznat), vrávorající a padající na zmrzlých chodnících a čím dál tím zvětšující se počet vyšampónované mládeže. Ve vzduchu bylo cítit podivné napětí. Zastavili jsme u dunící budovy, kam proudily davy vyšňořených a nagelovaných adolescentů.
Váháme. Ohnisko požáru stojí přímo před námi, oko hurikánu - discotéka zvaná Acapulco.
,,Já bych tam klidně šel,’’ navrhuje Krutov.
,,No já nevím.’’ Márty je o něco zdrženlivější.
,,Uvidíme, co to bude. Kdyžtak můžeme kdykoli vypadnout,’’ říkám.
,,Tak jo.’’
Richie je zas o něco rezolutnější: ,,Měli bysme tam udělat pořádnej bugr a bengál, ať už to tam bude jakýchce.’’
,,Větší než by udělal Daniel Nekonečný?’’
,,Větší než by udělal Daniel Nekonečný i celý to jeho Šum svistu!’’
Hrdě a statečně kráčíme vstříc dalšímu dobrodružství.
Hned u vchodu se po nás vrhá zrzavý mladík se zpoceným, nezdravě vypadajícím obličejem a chce po každém třicet korun. Prý vstupné. Platíme, ale po celou dobu z něj přezíravě nespouštíme oči. Jeho obličej je holý, hladký a zarudlý jako vnitřní strana stehen tlusté servírky. Protahujeme se vstupní chodbou kolem líbajících a osahávajících se těl, předstírajících tanec.
,,Sodomie,’’ prohlašuje Márty.
,,Tady se mi bude líbit,’’ poznamenává Richie. ,,Safra Kurte - von jí tady snad-.’’
,,A přímo tady na chodbě, přede všema.’’
,,Pojď, Andy, nekoukej na ně! Je to blbý.’’
,,Proč? Za to snad platit nemusim, né?’’
,,Deme dovnitř. Když se děje tohle tady, tak co teprve vevnitř…’’ říká bystrý Krutov.
Krutov je uposlechnut. Aby taky ne - ta sodomie na chodbě začala poněkud chladnout. Uvnitř, v ohnisku požáru, nás ohromuje neobvyklý žár tepla, nespočet blikajících světel, a lidí, kteří se svým zjevem tolik liší od našeho, snad až na Toma, ten by mezi ně, po drobném tooningu, zapadl. Nacházíme se mezi všelijak kroutícími a vlnícími se těly a musíme se dorozumívat víceméně znakovou řečí a pantomimou. Namísto hudby je tu pouštěn jakýsi umělý, neživý, dunící randál, s často cyklickým, neměnným tempem a s bubny maximálně o dvou rytmech. Tahle hudba jen otravně řve, místo aby parádně burácela. Je třeba vyhledat bar.
Bar se nachází v oblasti relativního klidu - můžeme se dorozumívat i polohlasným vyřváváním. Pivo je teplé, špatne natočené a předražené. Většinou mlčíme a pokukujeme po děvčatech, která jako by byla vůči nám naočkována protijedem. Zkouším na jednu vyšňořenou blondýnku povytahovat obočí a pantomimicky ji pozvat na drink, ale ta jen znechuceně odvracuje obličej a už na mne více nepohlédne.
,,Nemám něco na obličeji?’’
,,Jo,’’ přisvěduje Krutov.
,,Co? Kde?’’
,,Tvůj ksicht. Přímo tady.’’
Krutov se schválně nápadně a idiotsky rozesmává, ale ruka boží zasahuje. Jeho bránici zastavuje v rozechvění a vystřeluje bodavou bolest do jeho nohy. Potácí se k nám Richie.
,,Tady je to divný, chlapi. Právě jsem dostal šestkrát košem.’’
,,Jo, je tu nuda. A ty lidi… Kde je Tom?’’
,,Támhle, na tom stupínku. Střídavě tančí anebo pitomě čučí do světel.’’
,,Oh Dio…’’
,,S tím klukem jsou jenom problémy.’’
Přímo naproti Mártymu tančí potem zbrocený blondýn v bílém tílku. Má dlouhatánskou, stojací ofinou, neskutečně se potí, mluví k Mártymu, nesrozumitelně a překotně rychle, kouše si rty a ty pohyby… Každých deset sekund zvedá ruku, tleská do dlaní a ty pohyby bych odhadoval na něco mezi zasažením bleskem a tancem svatého Víta.
Zve Mártyho na panáka.
Márty odmítá.
,,Abstinuješ?’’
,,Absintuju.’’
,,To je masér! Jednoho absinta a pro mě jeden cosmopolitan.’’
Ta objednávka se nese až k nám.
,,Slyšel si to?’’
,,Oh Ronnie Jamesi Dio…’’
Barman sune drinky k Mártymu a tomu blonďákovi. Martyho ruka se při převzetí panáku trochu třese. Oba si ťukají a pijí. Márty do sebe tu zelenou věc statečně kope celou. Blonďák si ze své sklenice jen usrkává a čeká. Čelo našeho bývalého basáka se najednou leskne, křečovitě se usmívá.
,,Seš borec,’’ chválí ho blonďák. ,,Tak zatím,’’ řeká a mizí mezi těly.
Máme starost.
,,Márty, co tě to napadlo?’’
,,Jak je ti?’’
Márty během vteřiny zezelenal. Ztěžka dýchá, dívá se do země a jeho oči jsou vytřeštěné. Chápeme, co se děje - odvádíme ho na záchod.
Na záchodě, Márty, ihned mizí v jedné ze dvou prázdných kabinek. Já, Krutov a Richie obsazujeme všechny tři pisoáry. Márty na oné místnosti blouzní a mezi zvracením cituje, myslím že, Shakespeara.
,,Chci mít kolem sebe jen tlusté lidi. Lidi s přičesanými vlasy…,’’ pak ho přerušuje zvracení.
Krutov se rozhlíží kolem.
,,…takové, co v noci spí. Ten Cassius má pohled vychrtlý a hladový…,’’ znovu ho ve výstupu utíná zvracení.
U umyvadel se upravovuje několik chlapců. Jeden má na umyvadle položený korbel tužidla na vlasy. Další si do vlasů vstřikuje lak a říká něco o tom, že by si měl zase vytrhat obočí. V rohu se velice vášnivě líbají dva muži. Alexander Krutov to už nemůže vydržet - dělá se mu špatne. Bolestivě přerušuje močení, oklepává se, zapíná si zip a mizí v druhé kabince.
,,…takový lidé moc přemýšlí a nebezpeční jsou mi.’’ (Zvracení obou našich kamarádů)
,,Tak dost!’’ říká rozhodně Richie s penisem vyčnívajícím do místnosti. (Muži v rohu zvyšují svou pozornost) ,,Tohle místo by nás všechny mohlo stát život! My odejít musíme teď.’’ Rychle schovává své ohanbí do bezpečí a zapíná se. (Muži v rohu se tváří zklamaně a rozmrzele) ,,Jdu pro Toma. Sejdeme se venku.’’
,,Jasně,’’ říkám.
Opírám se o zeď - naproti kabinkám, zakládám ruce na prsou a snažím se tvářit drsně. Čekám až budou kluci schopni vylézt ven. Jsem ale značně nervózní, hlavně z těch dvou v rohu, kteří si zrovna osahávají zadky. Pevně svírám rty a vtahuji je do úst, aby vypadaly úzce a nekompromisně, mhouřím oči a mračím se jak jen to jde. Ty dvě mondény od umyvadel už naštěstí odešli. První vylézá Márty, Krutov otevírá dveře hned po něm. Opláchují si obličeje a vypláchují ústa. Márty vypadá už mnohem lépe.
,,Tak co?’’ ptám se jich
Ani jedem mi slovně neodpovídá, ale pokyvováním a svými výrazy mi dávají najevo, že jsou schopni odchodu.
U východu ze záchodů nás zastavuje ten blonďák, který koupil Mártymu panáka. ,,Tak jak, kámo, dáme repete?’’
,,Je cosi shnilého na záchodě pánském,’’ říká Márty a pak konečně padáme z toho pekla. Bugr ani bengál se nekonali, Daniel Nekonečný zvítězil. Alespoň pro tentokrát.
Setkáváme se venku, přecházíme dvě ulice, a jelikož je sotva půl třetí - zaplovámedo baru.
(Příště: už jen závěr...)
|
