ležím zpocený v první linii                      na frontě času

moje životnost někde odkapává

už hrdlořezům otvírají basu

můj rozkaz je deník plný práva

vybouchnout rozmýšlí se bomba

čeká tak tikavě a čile

měří vzduch v luxusních katakombách

kde větší teplo                                     blízkost milé

čouhá kde z dopisů vřelých

štěstí jež zatím tu nevrtaly střely

ačkoliv jiné – tu nemíjely

dívám se bombě do očí

v paprscích s dvěma kotouči

ztracený míč     moje hlava        měl jsem se s láskou rozloučit