v prohnutých páteřích
až na dno svých sil, chtěli jsme snít
a kdo ví, chceme asi dál
jen směr kterým se dere sopečná láva
je více dovnitř nežli ven
v hlubinách pramen vyvěrá, usycháme do morku kostí
společně
roztržená punčocha na mé noze, je odrazem vlastní nedokonalosti
rozladěná kytara ve futrálu, rozladěně leží
vnitřní obrazy vyházíme na bílé plátno
jako malíř pokojů, rozhodíme své závoje
smotáme klubka do jednoho
spleteme něco společně
v dokonalém malém světě
jen pro nás, kde se nosí smutek
když spolu nejsme
okurkový salát, chutná jako rajská jablka
od víly z pohádkových dnů
a pán prstenů, chce žít přítomností
imponovaná krása všitá do švů
do našich dnů
jako hladový vlk
letící za potravou, obětí svých chutí
mutantní polobůh, žádá o tělo motýla
kterého se lekl, když letěl kolem jeho hlavy
.....zralá jablka v ráji padající k nohám
nikdo je nezvedá, dlouho
do kamených časů, do doby ledové
kdy se zahřejeme, roztajeme, splyneme
a pak někdy, možná...zahlédneme budoucnost.... |