Odřeným cestám dopřeje čas zimu.
Ve tvářích zamaluje úsměvy.
Nahradí zprůsvitnělá křídla.
Bylo-li cosi v žilách listů
pod linkou opadu:
kouzlo uvízlé
v rukávu řeky šátrající krajinou,
skřípění v zubech,
smítka vysypaná z deníku.
Břicha ryb blýskají nápovědy
slanému bezvědomí uprchlého moře.
To jenom poprvé
než oko zvykne sklu -
přívěskům zázraků, ledu co netaje,
hladkému unikání toho slova…
… je zapotřebí zaklínadel
v nichž uzounký pokoj pro jednoho obdělává valčík.
A vzdorně zrychlující kroky do prken vybubnují návrat.
I v noci: jako by dálka
běžela tvým snem.
A tys nespal. |