Naučme se býti egoisty /Carpe Diem/

Tuhle ni sympaťák, bylo mu tak lehce pod třicet, v hospodě řek,

že nepochopil Haška ani Hrabala a že pábení

mu připadá jako ztráta času a Švejkova vojenská pivní zahrada

a že to vlastně ani moc nezkoušel, jako číst, tyhle dva,

že prej už po prvních „levlech“ pochopil nudu, že je to přežitek a zemdlelá  záhada…

Skoro nikdo nečte a místo do hostince se chodí do foodu nebo na Pizzerii,

Freud je prý značková tapeta a Labutí jezero víkend ve slevě

na nějakém alpském jezeře,

/mně je to jedno, víš, jak to myslim/,

říkal hostinskej poblíž Čáslavě a mě se udělalo tak trochu nevolno,

tak trochu blbě, ale jenom chvilku,

protože, - ptali se mě, co z toho vlastně máš…, že maluješ nebo píšeš

koupíš si za to cement nebo pivo?,

bude chleba levnější a já říkal, to že určitě ne,

ale že se mi tak trochu /určitě asi/ nepopsatelněji volněji dýchá

a taky…, že kdyby nás bylo míň, tak, kdo ví…

Pak jsem si dal ferneta a pak ještě rundu, nechtěl jsem dál popisovat hořkou sladkost a toho orgánu,

hlubokovrtného  You tube guru…

Hrabě by slavil jedenasedumdesátku

a já se snažím mít, nejenom pod kostkovanou košilí paletu a štětce.

Bože, hlavně ne zodpovědně, hlavně skotačit a počínati si i mimo lože „hravě“,

alespoň trochu jako blázen, nespat do rána a žít „svojsky“

Díky ti za Stop Time, pane Václave, vzhledem k vám a vašemu věku

se trochu za své objevy, po té prokleté padesátce, stydím, totiž, že přišly tak pozdě

a tak se snažím každý den, alespoň pět minut, urvat sobecky výhradně jen pro sebe…