|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
P.Kostka 12/00
Píseň hlubin
Slyším někdy písek jemný,
na bezejmenné pláži,
říká mi, ať nejsem věrný...
souš už jiný stráží!
Občas hladí vítr z vody
na ztracené pláži,
praví mi, jdi do svobody...
málokdo se odváží!
Tu slyším i dunět příboj,
kus od prázdné pláže.
Vlna o skálu ztrácí boj,
snad se jen dalších táže...
Fouuufouuu?
Sauuusauuu!
Fouuufouuu?
Sauuusauuu!
Zpívá často plachta bílá
z rozhoupané malé lodě,
tančící jak vodní víla,
slova moře o svobodě.
Já
sním...
o krajině temných moří.
Já
vím...
že hranici mou to zboří.
Já
bdím...
srdce dál však pro ni hoří.
Já
sním...
o krajině temných - krajině moří.
Fouuufouuu, sauuusauuu...
Fouuufouuu, sauuusauuu...
Projít ta nejtajnější místa, ztracená v hlubinách,
Ukrytá před dotekem ruky v zelených peřinách
rozrostlých řas a korálů...
Zažít ty fantastické chvilky, co jiným nestačí,
by v porostu odhalili nádheru bodláčí.
Já
sním...
o krajině temných moří.
Já
vím...
že hranici mou to zboří.
Já
bdím...
srdce dál však pro ni hoří.
Já
sním...
o krajině temných - krajině moří.
Někdy slyším písek jemný,
na prázdně tiché pláži .
Říká mi, ať nejsem věrný...
Říká mi, ať nejsem věrný...
|
|
|