Bum!

Ne míč do okna nebo kámen, ale přechod z fantazii probouzejícího názvu do reality o plastových oknech. Jako když vás z krásného snu probudí facka.

Pamatujete si ty nádherné obrazce, které mráz dokázal nakreslit? Ty motivy, které nám každou zimu mráz na okna vykrystalizoval? Jako bychom se dívali krasohledem - na zmrzlé krystalky vody v šesterečné soustavě.

Mráz už na okna nemaluje. Máme skoro všude moderní plastovky. Máme sice i teploučko a ušetřené něco na energii, ale nemáme romantiku kreseb mistra Mrazu.

Zavíráš oči a vzpomínáš na kresby, na kapradiny, vytvořené Paní Zimou?

Pamatuješ na ty výšivky vyšité naprosto dokonalým zimním stehem?

Zkoušíš to nakreslit a zjišťuješ, že takovým malířem nejsi?

Zkoumáš ty malby a žasneš nad dokonalostí?

Obdivuješ dokonalost srostlých drouboučkých hvězdiček?

Dýcháš na sklo a pozoruješ změny?

Každé ráno, ještě v pyžamu, směřují tvé první kroky k oknu?

Snažíš se vybavit včerejší malby a srovnáváš je s těmi dnešními? Zda jsou stejné nebo podobné, těm ze včera?

Žasneš nad neopakující se originalitou?

Maluješ večer mokrou špejlí dlouhé čáry a věříš, že si je mráz k tvým malbám do rána vybere?

Obíháš všechna okna v domě a hledáš kopii?

Přeješ si, aby krystalky na oknech zůstaly a nikdy nezmizely?

Svítí se a blyští v paprsku slunce, dopadajícího na okenní sklo, jako drahokamy?

Přemýšlíš o tom, že asi takové krystalky ledu má ve své koruně Ledová královna?

Dostává tě malování na skle do říše pohádek?

Nechceš, aby ty třpytky na skle někdy zmizely?

Chtěl bys je mít v dlani a přehazovat je jako drahokamy?

Připomínají ti krystalky zimy tvé dětství?

…..

…..

…..

Ze zasnění mě náhle vyruší věta: Nám to mráz maluje už jen ve chlívě, tam máme ještě ta obyčejná!

A je po romantice!

Nekopli byste do toho?