Poslouchej lásko noc
paní mých probdělých snů
milenku všech mých nadějí
a přítelkyni hořkých dnů
s příchutí marcipánu
Snad možná raději
bych ani nebyla
Ne, to je rouhání
Pán v černém klobouku mi vlídně kyne pravicí
a něžně bere do dlaní
všechnu mou hořkost a zklamání
Opodál trpce se zasměje slečna v červené róbě
vzala mi zbytek naděje
Jako bych ani nebyla
když tady sedím bez tebe
Chtěla bych do nebe
A možná mezi anděly
bych zapomněla milovat
naučila bych se malovat
lidem do tváří štěstí
a těm co stojí na rozcestí
bych pomohla se rozhodnout
Aby je duše nebolela
a aby víra jejich těla
byla i vírou jejich srdce
To moje už jen potichoučku tluče
to kvůli tobě
lásko
Smět prožít aspoň jeden den v tvých dlaních
být vodou sluncem
být tvým přáním jen na jeden den chtěla bych
jen aspoň chvíli být tvůj smích
Copak je moje láska hřích?
|