Konce
A
blíží se konec
Plný
něžností lásky
Nepochopení
a slz
Z toho
co mohlo být a co nebylo
Blíží
se konec
Pamatuješ?
Rozpálené
louky ve vašich horách
A
my v nich viděli věčnost
A
kochali se jí a prodlužovali ji
Stejně
jako ty louky viděly věčnost v naší lásce
A
prodlužovaly ji
Jenže
teď už louky nejsou
Zmizely
A
není co by naší lásku prodloužilo
Stejně
ale vždycky bude věčná
Protože
lesy naši lásku viděly
A
protože si na to pamatují
A
protože obraz vzpomínky je věčný
A
až ti bude naše láska chybět tak ji tam určitě najdeš
Protože
obraz vzpomínky je věčný
Obraz
toho jak se dva ztracení poutníci potkají
A
upletou provaz který je zachrání před propastí
A
teď daleko od sebe
V horečkách
a křečích
Které
si už nemůžeme navzájem propůjčovat
To
vše psáno na obrácené listy mého románu
Pamatuješ?
Ten naivní text o absurditě
Která
byla to jediné co v něm bylo pravda.
V křečích
daleko od sebe
S Nadějí
že najdeme lepší krajinu než tato
A
my najdeme
Jen
to možná chvíli potrvá.
|