poesie podle textů
má mít v sobě cosi prozřetelného
ale
(zvěděla jsem to až pár let pak)
co umývala jsem si svoji tvář
znovu
a znovu
pod proudem tíživosti reality
nad skutečností okem zaplakat –
co bys netušil, co mělo se stát
co má se stát...
teď už vím, že i ticho
nese svou skrytou melodii
v sobě
hoříš a pláš
opona zapadá
když diváci se rozcházejí
teprve teď, ano, hra jejich životní začíná
hrají a křičí a tančí
důsledek toho nezměníš
příčinou příčinu neošálíš
jako se muž otočí za pěknou dívkou
a nelze vymítit znásilnění
tak ani ze života bolest nevysaješ
proto nebuď v lítosti,
koho co pálí
i ti, kdož jsou v bolesti tiší
..jejich smrt tuhle bolest neutiší..
jenom je zabije –
tak KŘIČ!!
bolest a smutek a zloba
bolest a smutek a zloba
v minutě se odplaví
v minutě tě opustí