|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Telefon není teflon, ufon ani (tesil)
V pokoji, který obývám, jsem psal již před dvaceti lety. Namísto nečinnosti jsem se vrátil vykoukat slova z papíru. - Hořlavá, trhavá, vodožravá, sotva do kabelky, stěží na spropitné. Všechno začalo tím, když jsem si předsevzal, že budu hodný a že budu šířit kladnou energii (jako by záporné bylo všude dost). Zakázal jsem si nesmysly a své myšlení podřídil zdravému městskému strážníkovi. - Jestli jsem neumřel, myslím tak dodnes, což neposoudím. Nechci soudit sebe, abych tím neodsoudil druhé. - Beztak jsme si všichni souzeni. Trest nebo dva navíc nás od sebe nespasí, totiž neodvrátí. Strkáme prsty, kam nemáme. Myslíme, že se nepotkáme – a ejhle ho! Bum rovnou mezi nohy! - Ehm, to jsem opravdu nechtěl, zním puberťácky, nezrale, promiňte! - Jen nechte na hlavě a neomlouvejte se. Čekám na to celý týden. - Jenže vždycky to nedopadne tak dobře a na místě je ponaučení: opařený pyj necháváme doma, aby nepřišel na nádraží k úrazu. - Kdyby něco, ať zazvoní, brnkne, ať mě prozvoní, nebudu mu to zvedat.
| | |
|
|