Když jsem poprvé vibrovala na své erotické pavučince, nemělo to nic společného s muži. Hrála jsem si, nevinná, na paloučku U sedmikrásek a z těch sedmikrásek pletla věnečky. Nevinný pohyb, nevinná myšlenka, zatajený dech…a já provinilá. ‚Jak si povídaly o té couře, co přišla tak strašně mladá o věneček, nevěděla jsem, o čem mluví. Už to vím! Už jsem o něj taky přišla! I když to nikomu na světě neřeknu, já to budu o sobě už napořád vědět. I když budu veliká!‘ Přes všechny výčitky ale, přes všechna snaživá předsevzetí, nedokázala jsem nepodléhat touze po kraťoučké rozkoši, která mi na chvíli přinášela pocit nepoznané slasti, uklidnění. Smířila jsem se se svým osudem coury a vžívala se do role Viktorky. Slovo splav mě dodneška rozechvívá.
|