PAŘÍŽSKÁ EREKCE V ČASE ADVENTU A CHANUKY

Volal mi přítel z Paříže, že až sem přijede, tak že se zastaví a že určitě proberem jeho proluku a indiferentní nepopsatelné psychoanalytické potíže, volal mi ornitolog a hlubinný dokař z Paříže, že prej pro mě něco velikýho má, a že ta Seina není už taková,  jakou prý v Praze jeví se…

A když pak přijel za mnou do Prahy, do čtyřky, do hospody jménem Ká, měl červený svetr do véčka a smál se jako antikafka z odborářské brigády a křičel „Stop pesticidům“, či „Podejte se svému stresu“ nebo „Orgasmus napříč kontinenty“… Vypadal jako idiot na dvouhodinové vycházce, byl rozverně barevný a vytrvale vesekavý, zřetelně artikuloval a být vedle něho nenápadným a poklidným bylo zbla nemožno.  U třetího ferneta mi zdůraznil, že prý tam už dělníci dokonce neberou telefon ani v pravé poledne v neděli, že prý maj Advent nebo Chanuku a nebo co a že jim prostě vadí, když je někdo v tom svátečnu ruší… Když se pak má paní odebrala tam, kde si ženy kladou rtěnku na rty do odrazu zrcadla, tajně a šeptem se mě zeptal se zcela tragickým výrazem ve tváři, zda nemám Viagru, že prý mu na tom velice záleží, že tu má lásku, velkou lásku na tři dny, že jí je dvacet a že ji miluje, ale, že on, jako padesátník, má tak trochu trému…Zklamal jsem ho…a tak jsme jen tak pábili…

V ten čas nad Bohnicema už bylo pod peřinou a skoro zcela spavo a do střech stoletých  oppid opíral se z úterka a vlastně teď už i ze středy déšť se sněhem a sníh se snem…Ti co už to vzdali nebo si mysleli, že se tu už více než na sto let schovali , kupodivu pořád dýchali a nechali  po sobě kapat myšlenky a  nechali  po sobě kapat vodu a nechali svou tvář jen tak, napospas osudu a žádný plastiky a žádná pseudo, totiž tak, aby to bylo pěkně popořadě, tedy nejprve medovinu, posléze baroko, pak kousek gotiky a teprve, ovšemže v řádném postavení, košer víno a až pak guláš a řízné pivo ke snídani, ale jenom jedno, vždyť žít se má řádně a naši levobočci mají buď falešnou totožnost nebo nejsou řádně posečteni…, a ti, co šli kolem oprýskané zdi z předminulého století, mimochodem z nebe stále kanula voda se sněhem a sníh s fejetonem, měli své neukázněné mládí zažmoulané v kapse a omotané kapesníkem a také kondom a placatici a tajnosti a také investigativní a mladší mylný první dojem a svou denní dávku čehokoliv a říkali si, nechť, vždyť je to přeci jedno, jestli hraje jazz a nebo žestě na promenádě nebo Kudy kam v Ópeře a na jaře, kdy jen analytik nekvete a začíná fotbal a taky ragby a lhostejno, jestli mají dělníci ruce v pěsti, či na jejím stehně, hlavně, že začínají čísti, teda sázkové kurzy, volil – nežije, nevolil a taky se netváří živě a kolik gerontů sedí na zápraží a točí si svůj mlýnek…, slepice nesou, mlýnek přede, je přeci jedno,  jak je v Praze nebo v Moskvě nebo v Paříži a hlavně ať po mně nechce nikdo proboha žádný názor a ani vděk, důležitý je, že teče Whiska a taky drsoň a taky pivo a sázky a fernet a taky rum a že má každý právo si to koupit cokoliv a kohokoliv a cestovat a šmírovat a kupovat cetky nebo titul a říkat svůj názor nebo může žít z podpor a jen tak popíjet a lelkovat a nemít ho žádnej a taky, že v rámci svobody bude kladen formálně neformální podpora, či odpor…A tady v tomhle kostele, to je baroko, ne? Tak tady postavíme kiosek s párkařem a v tom kostele uděláme potom bombastickej hotel, modlitebnu tam necháme a v zákristii bude špičkovej bordel . Pořád tedy trochovně krápe a Zeměhlav chystá mráz,krajina širá, nepoznaná, ach Karle Hynku, budí se do zimy nebo podzimní žluči chystá čas, nikdo však, sám nepozměněn, neví  kde a kudy vytane ta pohoda či svár. Jsme toho plni jako opuchlá  bělice vprostřed nikým neobdivované roztoužené ženy, - barevné tužby a rozkošné  sny nad rzí prokvetlou střechou Rudolfína, ale orgasmus zatím, ač prožit, jen polosyt k nám okrovou tětivou se vzlíná…

„Člověče, ale toho Máchu, toho jsem fakticky čet, ten byl dobrej“ – vykřikl pojednou lamač srdcí evropského formátu z Prahy. Místo Viagry jsem mu doporučil slavnou pařížskou kavárnu Rotondo a věnoval jsem mu sbírku básní Rilkeho. Číst ji asi nebude…Ale na Mikuláše mi volal a nemohl si Rilkeho vynachválit. Prý si vždy útlý svazek slavného autora ledabyle položí na stolek vedle silné kávy a sklenky červeného, zapálí si tenký doutníček, naladí výraz zasněného hloubavce a čeká. Oduševnělé a dobře vyvinuté intelektuálky se jen hrnou…A kouzelné pilulky již netřeba!  Tak jsem mu popřál pěkné svátky a je vlastně jedno zda Advent nebo Chanuku, hlavní je, že jeho divy ho chápou…