|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Krása chodí s trapností Autor: jafa (Občasný) - publikováno 21.11.2010 (13:24:43)
|
| |
Krása chodí s trapností
Xavier Dolan, Zabil jsem svou matku; Imaginární lásky
Vizuální krása a vztahová trapnost – ústřední témata obou prvních filmů Xaviera Dolana, jedenadvacetiletého „zázračného dítěte nového filmu“. K oběma svým opusům napsal scénáře, zrežíroval je a sám vystřihl hlavní roli. Oba dva se zdají velmi silně autobiografické, oba působí určitou formální svéhlavostí. Důkazem, že opravdu působí, jsou oživené diskuze v intelektuálních kruzích (např. na Totemu), snůška cen z filmových festivalů (především Cannes), výbušné potlesky při projekci (i Praha) nebo ovace vestoje po skončení promítání.
Krása
O kolik by ochladl zápal tleskajících dlaní, kdyby Dolan už ve své prvotině (Zabil jsem svou matku, 2009) nenabídl několik výrazných, sladkých scén lásky, stvořených s vizuální nápaditostí – a kdyby jeho autobiografický hlavní hrdina, stejně jako ostatní chlapecké postavy, spojené vzájemnými milostnými pouty, nebyli tak mladí a hezcí? Dolan se odvažuje vytvářet hezké až líbivé, čistě výtvarné scény – dlouhé zpomalené záběry na nahé či stylově oblečené výseky těl, podbarvené často popovou hudbou, hraničí někdy s estetikou popových klipů. Líbivou krásu chlapce tančícího ve světle stroboskopu oslaví rychlým prostřihem mladíkova pohybujícího se těla a krátkých záběrů Michelangelova Davida či avantgardních erotických kreseb.
Krása jako téma
„Estetický faktor je mocný hybatel přírody, zejména pohlavního výběru.“ – Tenhle citát by se hodil jako vyšitý pro charakterizaci Dolanova druhého filmu, Imaginární lásky (2010). Sám autor zvolil jako motto Mussetův citát „Na světě není nic reálného kromě šílenství lásky.“ Příběh filmu je triviální – vše se točí kolem ústředního chlapce s andělským zjevem (hraje jej Niels Schneider), jehož půvab pohltí jako černá díra neuvěřitelné množství energie svých obětí – zoufale zamilovaného Francise (v Dolanově podání) a jeho kamarádky Marie, ocitající se ve stejné závislosti. Krása je podaná jako jednoznačně destruktivní faktor, magnetizující, ale zhoubný, jako čistá a nebezpečná droga. Pod jejím vlivem se z postav stávají bezbranné bytosti ovládané bolestí (utrpení je až nepříjemně přenosné při pohledu na utajené plačtivé a zmatené grimasy zranitelného Francise) a žárlivostí, bytosti plné vzteku a také bolestivé nadrženosti.
Trapnost
Také Zabil jsem svou matku nese zřetelné úsilí vyrovnat se s osobním traumatem – tentokrát šlo o komplikovaný (mírně řečeno) vztah syna a matky. Ani tady se Dolan nebrání zobrazovat své alter ego v situacích, jež jej ztrapňují (zejména při hysterických kuchyňských hádkách). Tenhle „zabijácký“ film má oproti Láskám výrazný bonus navíc – sebeironický, břitký a bystrý humor autobiografického allenovského ražení. Přesto zobrazená trapnost nikdy nesklouzne k laciné grotesce a samoúčelné nadsázce a la Pelíšky. Přesvědčivá autenticita propůjčuje filmu ráz vtipné, ale poctivé a důkladné studie tísnivého i komického vztahového patu. "Upřímnost" je charakteristika, která vás u Dolana napadne velmi brzy.
Trapná zdlouhavost
Zatímco se při Zabil jsem svou matku nestíháte jako diváci rozhodnout, zda se smát nebo děsit, a už vás dynamický děj unáší dál, Imaginární lásky vše zpomalí až na hranu únosnosti. Teskná hudebně vizuální etuda je trýznivě zdlouhavá, dějově skromná a banální, stejně jako nešťastná láska, kterou zobrazuje. Když druhá postava prohodí něco o zdlouhavých filmech, dojde vám, že tu Dolan nudí záměrně a provokativně. Ať už se zpomalenému tempu poddáte a empaticky je přijmete za své (doporučuji poddat se rafinovaně voleným barvám a kompozici scén), nebo ne, je velká pravděpodobnost, že budete z kina odcházet s napětím a frustrací kvalitativně blízkou fiktivním prožitkům Francise a Marie.
Psychoanalytický potenciál
Společným rysem obou filmů je inteligentní nedořečenost. Dolanova díla se zdají být ideálním materiálem pro psychologické rozbory všeho druhu. Zdvojená láska dívky a chlapce ke společnému objektu touhy evokuje nevědomý dvojsložkový charakter zamilovanosti (animus/ anima). Podobně slibně naznačená zůstává i psychologie krásného trýznitele (jistou nápovědou je krátký výstup jeho matky). Kromě toho, že jsou Dolanovy scény a události věrohodné, jsou také vemlouvavé i odpudivé, slibné i výsměšné, inteligentní i prázdné, dráždivé i nudné, a to občas v jedinou filmovou chvíli.
http://www.youtube.com/watch?v=BgCqY3cE-VM
http://www.youtube.com/watch?v=6gCPIof4kNQ&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=lagFmTpTaOg&has_verified=1
http://www.youtube.com/watch?v=wfC6E2zUT-w&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=bugpb1_Vqrw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=KhaDQjTNCqc&feature=related |
|
|