Pochod
smrti. Brněnští Němci jsou odsunuti směrem na Vídeň. Dojdou do Pohořelic. 1700
mrtvých. Alkohol, násilí, úplavice a tyfus. Otázky viny, odplaty a odpuštění
mezi Čechy a Němci. Román, který v českých podmínkách bohužel dlouhou dobu
nevznikl. Otevření bolavé rány českých dějin. Příběh nastavující nemilosrdně
zrcadlo českému poválečnému jednání. Celé Česko – Slovensko čekalo na takový
román spoustu let. Vyhnání Gerty Schnirch od mladé doktorandky dějin umění a
nezávislé kunsthistoričky Kateřiny Tučkové dokazuje, že se čekání vyplatilo. Na první pohled se
u příběhu zdá, že se bude odehrávat během několika dnů pochodu smrti. Není tomu
ovšem tak. Autorka svůj příběh rozklenula do několika časových rovin. Od
osvobození Brna Rudou armádou až po Sametovou revoluci.
Široce
rozevřený román se autorce daří držet ve správných kolejích. Společně
s hlavní hrdinkou Gertou Schnirch se neobyčejně plasticky a působivě
zúčastníme pochodu smrti, záchrany v podobě nucených prací na venkově,
vykoupení bývalou láskou, která se nakonec za velmi dramatických okolností
stává jedinou. Čtenáři budou dále svědky příběhu Gertiny dcery, nejdříve
uvědomělé komunistky a následně podváděné ženy v novém demokratickém
zřízení.
Gertina vnučka
se i přes počáteční neshody stane neúnavnou bojovnicí za nápravu babiččiny a
potažmo maminčiny křivdy.
V románu
však také najdeme slabá místa, která příběh narušují, či chronologii čtení
výrazně přerušují, když musíte knihou listovat směrem dozadu pro připomenutí o
čem je vlastně řeč. To se týká například některých postav. Ty do příběhu
zasáhnou, aby z něho opět rychle odešli. Kateřina Tučková rozvine spoustu
dalších lidských příběhů, které ale následně nijak nevysvětlí. A že jich je
dost.
Je jen několik
málo postav u kterých se čtenář dočká vysvětlení celého osudu. Vybrala si právě
ty, které jsou pro příběh nejdůležitější. I přes to čtenáři bude i nadále
chybět
vysvětlení u jiných postav. Jako příklad mohu uvést statkáře, či jedinou
lásku Gertina života. Autorka se nebojí
ani ukázání metod mučení, či „her“ ve sběrných táborech. Čtenáře nešetří ani
brutálními metodami usmrcování miminek i starších dětí. Stanou se svědky, kdy
se z opilých sovětských vojáků stávají zvířata a znásilňují bezmocné ženy.
Občasné střídání
vypravěčských poloh i samotných vypravěčů v tomto románu není na místě.
Kateřina Tučková se tímto tahem snažila docílit „objasnění“ předešlých situací.
Bohužel ji to nevyšlo. Nejen, že nový vypravěč onu situaci nevysvětlí, ale
spíše čtenáře zmate.
Netradiční
vztah matky a dcery ovlivněný omezeným prostředí, v kterém se jako české
Němky vystrnaděné na okraj společnosti pohybují. Ale také vzájemným
nepochopením dvou generací, zatíženým obtížnou komunikací a nemožností
zprostředkovat osobní zkušenost díky společnosti. I o tom je román Kateřiny
Tučkové, jak se píše na přebalu knihy. Autorka zkrátka do svého velkého románu
zakomponovala více emocí a zápletek než se dalo prvoplánově očekávat.
I
přes všechny mé výhrady, které jsem napsal se jedná o skvělou knihu. O čemž
svědčí ocenění Magnesia Litera Cena čtenářů a dále nominace na Cenu Jiřího
Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Kniha se ihned po přečtení zařadí mezi
nezapomenutelné žážitky. To podtrhuje i fakt, že historici o románu mluví jako
o „velice povedeném“ (David Kovařík).
Kateřina
Tučková i přes to, že to sama tak určitě neplánovala, napsala román, který by
se měl zařadit do povinné četby. Obzvlášť když víme jak to u nás
s překrucováním minulosti stále je.
95%
|