Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 14.11.
Sáva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Recenze, názory
 > Recenze, názory
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pamukovo hledání identity
Autor: honZic (Občasný) - publikováno 4.11.2010 (11:31:24)

Turecké galéry vynořující se z mlhy, nabodávání na kůl, vývoj „ďábelské“ zbraně, palácové intriky, studium hvězd, příběhy o pochopení světa… to vše namíchal spisovatel Orhan Pamuk do svého románu Bílá pevnost odehrávající se v barvitém světě Osmanské říše. V prvé řadě však autor za pomoci hlavních hrdinů knihy vášnivě pátrá po jejich vlastní identitě a tím nastoluje sžíravou otázku každému z nás: „Kdo jsem já?“.

            Obrovský dík patří nakladatelství Argo a překladateli Petru Kučerovi, kteří českému čtenáři tohoto významného držitele Nobelovi ceny za literaturu představili a nadále přinášejí v jeho brilantních románech.

            Jedná se o Pamukův třetí román, kde začal se svým dnes již světoznámým vyprávěním. Přitom čtenář čte jiného Pamuka než měl možnost číst dosud. Jde totiž o román nejsevřenější. A to jak časově, tak i příběhově. Pamuk se tímto románem ve své podstatě teprve chystal na svá další díla. Zejména na své monumentální postmoderní dílo Jmenuji se Červená.

            Kniha se odehrává v Istanbulu druhé poloviny 17. století za vlády sultána Mehmeta IV. Pamuk čtenáři po celou dobu vypráví dva rozličné příběhy, které se ke konci románu stávají jedním. Vypráví o dvou naprosto rozdílných životech. Fascinující však je, jak oba životy s lehkostí motýlích křídel spojí v život jeden.

            Na pozadí příběhu, na vlas si podobných, Benátčana a Hodži ukazuje světu pro něho dnes již typickou věc – prolínání východu a západu. Každý z hrdinů žije svůj vlastní život v jiném koutu světa. Shodou okolností se však tyto dva světy prolnou. Benátčan je zajat a následně vykoupen Hodžou, aby mu sloužil a pomáhal v jeho studiích a experimentech. Hodža je hladový po vědění. Zajímá ho spousta věcí, ale hlavně však vědění západu. Celé dny s Benátčanem tráví psaním příběhů sami o sobě, vyprávěním si o svých životech až se nakonec stanou přáteli. Po určité době je Hodža schopen přijmout určité západní tradice a zvyky. To samé se však stává u Benátčana. Tím je jakési „mísení kultur“ v románu dokončeno a vše míří k fascinující záměně postav, kdy se Benátčan stává Hodžou a Hodža naopak Benátčanem.

            V tomto románu, více než v jakémkoli jiném, Orhan Pamuk promlouvá do duše lidí, aby si uvědomili, že i přes barvu pleti, místa života a náboženského smýšlení jsme všichni stejní. Odmítá a tímto románem silně protestuje proti dogmatickému tvrzení, že východ je východ a západ je západ.

Tento text se odehrává v 17.století ne zrovna náhodou. Jedná se o dobu, kdy Osmanskou říši zachvátila „západní horečka“. Osmanská říše pochopila, že Evropa je silným soupeřem a že z jejích útrob vychází spousta zajímavého, důležitého a podstatného pro pochopení a zároveň přežití ve světě. Velkou roli také sehrála sílící moc Ameriky. Ovšem i na pozadí textu, který se odehrává o několik století před naší dobou čtenáři mistrně vykresluje svět současný.

Leitmotivem románu je totiž myšlenka, že již v 17. století se východ stával západem a západ východem. Stejně tak jako tomu je dnes. Co je však také hlavní myšlenkou románu? Dost možná bychom mohli říci zásadní myšlenkou? Že východ symbolizovaný postavou Hodži je schopný žít v míru a naprosté toleranci se západem symbolizovaným postavou Benátčana. Orhan Pamuk tak do svého románu zakomponoval světu jasné poselství. Otázkou však zůstává zda bylo pochopeno a vyslyšeno. Nebo se tak teprve stane?  

 

100%

 

Ukázka: „Muž, jenž vstoupil do místnosti, se mi neuvěřitelně podobal. Jako bych tam stál já!, napadlo mě v první chvíli. Jako by mě někdo, kdo si se mnou chce zahrávat, prostrčil ještě jednou dveřmi přesně naproti těm, jimíž jsem vešel, a říkal mi: Podívej, takhle jsi měl vlastně vypadat, takhle jsi měl vstoupit, takhle jsi měl hýbat rukama a nohama, takhle ses měl dívat na své druhé já sedící v místnosti! Naše oči se střetly, pozdravili jsme se. On se ovšem nezdál příliš překvapený. Nato jsem si namluvil, že se mi zase tak moc nepodobá, měl přece vousy, a krom toho jsem měl pocit, že jsem stejně dávno zapomněl, jak vypadá moje tvář. Jak tak seděl naproti mně, uvědomil jsem si, že jsem se již rok nepodíval do zrcadla.“

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter