Michal Čagánek křtí svou 9. publikaci

Není to tak dlouho, co jsme seděli na trávě v Riegrových sadech, kam nás Michal pozval na oslavu svých třicátých druhých narozenin. Nyní Michal Čagánek, který publikuje na Totemu pod nickem Čagy, slaví narození své již 9. knihy. Sedíme v kavárně Dobrá trafika a přede mnou na stole leží nový Michalův román Zastaveno. Světlo světa spatřil před několika dny díky pražskému nakladatelství Maitrea a přiřadil se po bok dalších Michalových knih, převážně sbírek básní, ale také souboru aforismů Odvaha milovat nebo novely Piktogramy.

Řekni, Michale, o čem Tvůj nový román Zastaveno stručně pojednává? Zakládá se příběh na reálném základě?

Zakládá, jistěže, jak jinak. Zakládá se na tom nejreálnějším, co vůbec existuje - na našich snech. Není snad naše takzvaná realita ryzí projekcí našich snů?
Příběh vypráví o mladé ženě Lauře (respektive Laura vypráví o příběhu), kterou život zavede na lesní samotu v horách, aby zde po boku značně svérázného umělce objevovala své dosud skryté schopnosti.

Jak dlouho jsi jej psal?

Nápad začal klíčit asi před třemi roky, z půdy na světlo vyrašil asi před dvěmi lety a do květů začal hnát asi před rokem. Teď se těším, že se zakousnu do nějakého toho jablka.

Seiferta se ,Michale, ptali, zda píše pro lidi nebo pro sebe, co bys odpověděl Ty?

Pro sebe v druhých a pro druhé v sobě.

Často chodíš do čajoven a znám Tě jako hodně přemýšlivého člověka. Řada umělců mívá různé vidiny, duchy, zvuky atp., odkud i někdy pramení další inspirace. Stalo se Ti, že bys během knížky zažil podobný záhadný příběh?

To se mi občas stává. Každý umělec je svého druhu radar přijímající podněty zvenčí i ze svého nitra. Záleží jedině na tom, na jakou vlnovou délku se nastaví.

V životě jsi dělal řadu od sebe naprosto odlišných zaměstnání. Kým bys rád byl příště?

Sám sebou.

V předešlých knížkách jsi často psal o svých reálných přátelích. Co oni na to? Odhaluješ pravá jména?

To, co je pravé určuje čtenář. Můžu stokrát věrně popsat určitou událost, která se „skutečně“ stala a bude to suché, bez života. A nebo můžu vzít myšlenku a obléknout jí kousek toho, kousek zas onoho kamaráda a ono to bude žít, žít daleko reálnější a záživnější život, než kdy žili Ti dva „skutečňáci“.

Kde nejraději píšeš? A ve kterou denní dobu?

Nejraději píšu v přírodě. Když člověk vypne hlavu, odstřihne se od svým běžných starostí, pak jde všechno jaksi samo. Mám rád ranní čas, kdy se všechno probouzí a hlava ještě není zatížena denním šumem, nebo naopak podvečerní čas, kdy denní šum utichá a začíná hovořit vnitřní hlas člověka.

Kromě psaní také pěkně maluješ a zpíváš. Co Tě leckdy ničí na umění a co Tě na něm naopak naplňuje?

Nedá se říct, že by mě na umění něco ničilo, spíš naopak, umění skládá dohromady všechny puclíky, ze kterých je tvořena moje bytost, dává jí určitý řád a smysl.

Tato kniha bude už devátá, kterou vydáváš. Ke které z předešlých Tvých knih máš velmi úzký vztah a proč?
Jo, tak to je těžko říct, každá z publikací, které jsem vypustil do světa, je něčím osobitá a osobitý je i náš vztah. Nejužší vztah mám nyní určitě k románu Zastaveno, neboť on všechny předešlé knihy završuje.

Máš dnes už nějaký nápad na jubilejní 10. publikaci?

Ano. A taky na jedenáctou, dvanáctou, třináctou i všechny ostatní:-)

(c) foto Lenka Janoušková

Křest knihy Zastaveno proběhne v pondělí 15. 11. od 16. hodin v Paláci knih LUXOR v Praze. Vedle zástupců nakladatelství Maitrea přislíbili svoji účast také spisovatel a redaktor ČT Marek Wollner a herec a moderátor Jaroslav Dušek. Zahraje a zazpívá hudební skupina Úžas v rytmu.