Co je pohání v každodenním cyklu když procházejí branou závodu firmy pro uklizené duše kde je až příliž uklizeno? Co si myslí, co říkají míjí-li se na chodníku? Když vystupují z autobusu sledují igelitky - známky vkusu a v lehkém poklusu trochu nalíčení, snad česaní. Paní uplakané oči má a já když jí pozdravím nahodí spokojený pohled a já vím, že si právě sahá na dno. Chtěl bych křičet! Kdo další jste na pokraji sil?! Bože, tak zvedněte ruce a nebo mlčte na vždy! Vždyť vrata nesmrtelné fabriky ta semelou úrodu i smetí. Vy, její děti, hlavu přikrčte nebo udělejte antické gesto. Já se Vám pod ně nepodepíši však budu v skrytu útrob tiše obdivovat Vaše činy. Ráno již nebude tak temné až budete přicházet zas. Já tu pokaždé budu přikývnu a pozdravem pohladím Vás.
|