Dva roky práce a žene mě to pryč.
Dva roky - dlouhá doba či krátká?
Dá se to prokletí zlomit?
První rok vše nové, krásné, objevuji,
druhý se vše opakuje, to stejné běží.
Koloběh se roztočí, vím co přijde, co mě čeká,
plánuji, plním, vyhodnocuji...
nuda, stereotyp, prostě nic.
Nestačí mě malá změna,
nestačí mě trochu změnit směr
vše se musí otočit, aby spokojenost byla jen.
Čím to je, že mám duši nepokojnou
a po dvou letech nedokáže najít klid?
Tak ráda bych to vydržela...
Jak se to dělá, jak to zvládnout jen?
Aby po roce druhém, třetí, čtvrtý... prišel?
Opět dva roky uplynuly...
Mě šimrá skřítek v těle...
Po kolikáté už?
Zase musím dál, vše vře ve mě,
chvíli už neposedím a staré známe opouštím...
|