zvolna usedám, vědět tak kudy kam. očima bloudím po kraji, vše okolo, mě teď tolik bolí. po okně stékají slzy světa být sám sebou koleje někam mě vedou otvírám okno déšť hladí mou smutnou tvář je to už dávno co měl sem důvod se smát cigareta žhne do noci vítr bere mě s úst kouř slzy deště mísí se s tím co cítím uvnitř sebe jedna cigareta míjí druhou rudnou.. v duši opakující se smyčky vzpomínky.. obrazy.. ruce laskají vzduch srdce se zmítá,tolik nevyřčených slov vlak pomalu zastavuje vystupuji slzy ztratí se ve vločkách prosím kudy zpět na Prahu? děkuji moc čekám,jako už tolikrát čekám a kouřím v mysli zní Řeka,hledám ji a vzpomínám
|