TOTální E Magazín

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Slyšelas někdy?
Autor: Lei (Občasný) - publikováno 30.9.2010 (16:17:43)

Slyšelas někdy?

Slyšelas někdy horské ticho?

zlověstné syčení větru

v trsech zakrslých smrků

hukot stožárů vysílačů

za nimiž se svíjejí mraky

a řítí se vlastní vahou

dolů do kraje?

A přece:

přivaž mě k pahýlu stromu

přikuj mě k balvanu ruly

přikryj mě kapradím

a místo obolu

do úst vlož jeřabinu

ať na řece mlhy

mi lodivod nezprůhlední

S vodou do údolí

já nepoběžím

do nastražených sítí

pravých úhlů

do naftových polí

nad nimiž pro tu chvíli

věčný oheň nejistě plápolá

Ruku v ruce

koleny v kleči zakleslí

počkáme na první sníh

a pak přimrznem k obloze

a zůstaneme spát

dokud ji nepotrhá

skleněný střep

dokud ji neroztaví

bobtnající slunce

Poznámky k tomuto příspěvku

čtenář osika - 30.9.2010 > hm hm! má to spád, jest to citlivé, a navrch zastřeně vášnivé, také smutné, ale nadějné!

		<reagovat

mrtvýmouchám (Občasný) - 30.9.2010 >		Body: 5

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 21.10.2010 > Jo, docela jo. To s tou jeřabinou místo obolu se mi hodně líbí, včetně nezprůhledněného lodivoda na řece mlhy.

		<reagovat

	Lei (Občasný) - 25.10.2010 > Naty> díky - už jsem ani nedoufal, že k této básni někdo doputoval, natožpak abych čekal, že se zjevíš zrovna ty; zdravím...

		<reagovat

farišta (Občasný) - 3.10.2010 > já bych ten pocit tak neukecal. jo: hory, mraky, ticho, první sníh. snažím se držet vytyčené linie, ale obrazy jsou trochu těžkopádná, basová, an by měly vyznít fistulí.

		<reagovat

	Lei (Občasný) - 27.10.2010 > farišta> třeba vnímáš jen ty pomalé podkladové akordy kontrabasů, violoncell, fagotů a basklarinetů :-)

		<reagovat

Bajata (Občasný) - 27.10.2010 > Slyšel jsem horské ticho, a viděl řeku z mlhy. Nespočtukrát. Moc se mi líbí o čem píšeš.

		<reagovat

	Lei (Občasný) - 27.10.2010 > Bajata> dík. hlavně aby se ti taky líbilo, jak o tom píšu :-)

		<reagovat

	Bajata (Občasný) - 28.10.2010 > Lei> ...NEVÍM, JE TO NĚCO, CO SE NEDÁ POPSAT, VYSVĚTLIT. Je to ,,pocit" který zůstává snad navěky v nitru člověka. Zůstává a utváří, formuje do určité podoby aniž by si to člověk v tu chvíli uvědomoval. Až počase, najednou....ale touž by byla slova. Tak znám horské ticho. I když kolem třískaly blesky a klepal jsem se strachy. Jako říjícího jelena který ode mne stál neuvěřitelných deset kroků a neublížil mi. Vznášející se orli nad skalními štíty nebo lovícího jestřába s unikající obětí. Rozkvetlé louky a šumící les.Prameny ve skalách a uhánějící říčky z kopců. Je nutné mluvit o nenapodobitelných západech či východech slunce a červáncích vykreslujících obzor? Je nutné mluvit o mnohém dalším, o čem mnozí nemají ani tušení? Tak znám horské ticho a řeky z mlhy. Měj se moc krásně.... a ahoj :-))

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ?