Remix č. 2
http://www.totem.cz/enda1.php?a=272652
__________________________________
Víš:. Víš, že eště může -
(... rychlejší vynechat? zpomalit druhou?)
Přičemž ona
právě ona
je stejně zlatohrdlá a s polykanou vlnou:
Ano: ta která ví, že potemnělá ("odpusť mi bolení a vatou zbělám!") obnáší po rubech pojaderné třísky,
tancem tmy kol hrdla stromu zádrhelného si hrává na netrhanou
v spáncích nebeských a sama pro sebe - co zbylo, hází nevzniklému:
Mizící slonokost dýmkou pýru a na ní přičichlé barváře honitbám
A přece přivěsila
tak
nahé a drkotavé včetně díků výkřiků
zmatených hodin v útrobách všech
jejích těl
ty roky
(rukávy plné nohavic)...
Možná že jenom chtěla gumičkou sloky v nohou přehodit vypustit bázeň bez hlesu ať karmín kluše tryskem do krajin, kam jednou
! jednou !
Tam ten strom pohlazením setnou (za nádech? krajíc?) - neviděna
nastavit týl schystat se na konečnou
pro příjezd - příliv - pro víc víc víc...
(... ještě se ne-ro-ze-b-dívá...!)
Ještě – víš. |