Vlezlé ticho

Ticho a bolest teď snoubí se ve žlutém pokoji,

a věci, které mě obešly, teď u dveří stojí a klepají.

Dělám, že neslyším, však ony se vrátí zas,

vrátí se, já je znám, zaklepou ještě mnohokrát.

Trpělivě zatím však snáším to ticho věčné,

snáším to ticho, co radí mi: Vyčkej ještě!

Vyčkat však mám s tím tichem na co a proč ?

Oč tu mám s tichem bojovat, tak řekněte: Oč?!

„Teď“ je věčné slovo a věčný to prožitek,

Teď se mi stává to ticho slovem „TEĎ“.