A mlha mého těla

padala celou noc

já nevěděl

tak blízko čistotě větru

kdo rozžíná

v rudých jeřabinách

a kdo vede tvoji dlaň

kolem mne

až ke hvězdám

a semenům pelyňku

tam ve spraši

a učesané hlíně

spíme

na vlnách ohně

a tiché věci

nás plní

až po větve

až nad kamení

jen ten vidí

kdo zavře oči

jen ten jde

kdo sní

pak rozkvetly lotosy

na špinavé hladině města 

mohl jsem odejít

nebo zůstat bez loučení

a já nevěděl

zda smím