Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Tajemství
Autor: Jonáš (Stálý) - publikováno 4.8.2010 (09:19:32)

 

 

 

 

 

 

Tajemství

 

Nejprve se smála, jako kdyby řekl nějaký opravdu podařený vtip.

„To není pravda! To přece není pravda! Řekni, že to není pravda!“ smála se.

Teplý prostor bytu zmizel, jako když píchneš do balonku. Vysoukal ze sebe totiž pomalu: „Zabil jsem kdysi kamaráda. Vraceli jsme se z hospody přes les a zastavili se na okraji lomu. Byli jsme opilí. On řekl, že je šťastný a že by jednou chtěl s takovýmhle pocitem zemřít. Znáš to, jak se přátelé strkají u nízkého zábradlí? Hned toho druhého chytí. Jde jen o to, aby se lekl. Já jsem strčil docela silně a schválně nechytil. Dodnes tomu nerozumím. Bylo to velmi snadné.“

Brzy přišla vlna lítosti. „To je hrozný, s čím musíš žít…“ plakala a objímala ho. Byli spolu už pár let a on nechtěl, aby mezi nimi stálo tajemství. Nedávno se vzali a chtěli spolu mít dítě. Konečně se mu ulevilo. „Jsem s tebou i s tvojí vinou. Je dobře, žes mi o ní řekl.“ Objímali se a plakali. Dlouho vše bylo jako dřív. Balonek zalepili, znovu nafoukli.

Ještě to věděli rodiče. Když za nimi krátce po činu přišel, řekli, že mu odpouštějí. Od té doby jim nevěřil. Celý zbytek světa uvažoval o nešťastné náhodě a mezitím pozapomněl. On se samozřejmě trýznil, i když už to bylo dávno. Někdy se mu zdálo, že vůbec nic neudělal. Bylo to příliš přízračné, než aby to mohlo být skutečné. Samotnou událost si přitom vybavoval živě.

Trvalo dlouho, než začal znovu unikat vzduch. Než se vlna roztříštila o břeh, aby vyplavila ostražitost: „Viď, že už nic takového neuděláš? Viď, že už jsi jiný?“ Pochopitelně se pořád kontroloval. Věděl, jak snadné jsou některé věci. Byl velmi hodný a dělal, co jí na očích viděl. Vždycky hladil a nikdy neuhodil, leda omylem. Nosil jí dárky a vymýšlel zábavné činnosti. „S jakým člověkem vlastně žiju? Co se v něm doopravdy děje? Proč mi to proboha pověděl tak pozdě?“ myslela si, když viděla, jak květináč padá z jeho útlé ruky. „Už nikdy nic takového neudělám. Nebyl jsem to já.“ „Ano, nebyl jsi to ty.“

Na rodinu a občas i na něj se začala dívat s opovržením. Měla navrch; to do jisté míry oběma vyhovovalo. „Proč jsi takový chladný? Ty mě nemáš rád?“ zeptala se. Odpověděl oblíbeným citátem z Bible: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ Nedávno na tenhle citát znovu narazil na konci Dostojevského. I chlad má přeci svoje oprávnění. Člověk aspoň ví, na čem je. Chtěl, potřeboval chlad. Netečnou, klidnou strnulost spánku. Protože spáchal něco zlého a uvědomil si to, bral všechno nové s rezervou. Potud je takový život snadný. Jenže stejně pořád skrýváš víc, než chceš. I před nejbližšími.

Pak dostala strach. Dobře to zpozoroval, a nešlo o tom mluvit. Připadal si mocný a bezmocný zároveň. Chytal se banalit – je důležité, aby zubní kartáčky byly na správném místě a pěkně pohromadě. Chodili spolu nakupovat, pouštěli si filmy. Umět tak spolu mlčet! To byla výsada, o niž se někdy zpočátku opomněli ucházet. Jednou večer zachytil v autobuse její pohled. Prohlížela si ho pátravě jako někoho cizího. Opravdu ho velmi milovala. On ji také.

Na jaře se sídlištní keře obalily vodopádem květů.

Potom pustil plyn.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
chinagirl (Občasný) - 4.8.2010 >
Doporučil 
<reagovat 
anae (Stálý) - 4.8.2010 > právě jsem dočetla detektivku, kde plyn hrál jednu z ústředních rolí ...Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech ....plyn je zde ale nedozrálou, urychlenou pointou
<reagovat 
kalais (Občasný) - 4.8.2010 > silně v tom cítím četbu Markovy Chyby. Myslím tím styl, kterým je to napsáno.
(určitě nevědomě)


<reagovat 
jelen (Občasný) - 4.8.2010 > Pěkný
Body: 5
<reagovat 
Hyacint (Občasný) - 4.8.2010 > Několik výborných momentů, ale konec se míjí účinkem, s tím souhlasím. Nevím proč mi při poslední větě přišel na mysl Hemingway s jeho povídkami, ovšem špička ledovce vypadá asi jinak, nevím.

Rád bych o ní ještě přemýšlel a nebýt toho definitivního řešení, řekl bych, že je k doporučení.
<reagovat 
Lamarski (Občasný) - 6.8.2010 > "Potom pustil plyn." - Úplně se mi chce napsat .."v naší elektrické troubě?"
Styl psaní se mi moc líbí, ale ta záletka je taková prvoplánová. Těžko uvěřit, že na příběh zabil jsem kamaráda bude jeho milá reagovat, „To je hrozný, s čím musíš žít…“. I když v tom je asi ta podstata, na konci dojdeme k odcizení. Nicméně ta poslední věta mi přišla prostě komická. Nezlob se. Je fakt, že nikde nepopisuješ, co je to za zemi a jaký je čas, přesto, když si to vpasuju do dnešní doby, tak zemním plynem maximálně po škrtnutí zápalky někoho necháš vybouchnout:) pak možná otrávíš ty hasiče, co to musí uklízet. A nakonec poznámku: bílý text na černém pozadí rve oči. Když už trváš na černém podkladě, hoď tam spíš střední až světle šedou.
<reagovat 
travail (Občasný) - 6.8.2010 > ze zcela subjektivních konstalací se mi ohromně líbila - aha, už vím, proč - líbí se mi tam ta definitiva - dva lidé vědí; vědí, že vědí - to je taková věčná stíha, takový věčný a v určitých chvílích všem společný téma
a další věci
stínové d, nechce se mi dnes bodovat...
Doporučil 
<reagovat 
 travail (Občasný) - 11.8.2010 > taire> šla jsem si o ní porovnat mínění a zase jsem se do ní beznadějně zapletla. považuju to za dobrý znamení. líbí se mi ta dusná atmosféra a teprve teď jsem si všimla, kolik se do toho střízlivého dojmu vešlo krásnýho jazyka; zápletka si tak stojí sama pro sebe ve svém světě, ale vzhledem k tomu, jak je to vystavěné, a ke stručnosti, čtenáři nezbyde než ji přijmout jako celek.... a jak jsem psala, ten vývoj situace a atmosféra je pro mně vlastně podstatnější než konkrétní "záminka," proč ji rozehrát.... možná to chápu až příliš metaforicky, ale pořád se mi líbí a baví mně...
<reagovat 
 Jonáš (Stálý) - 12.8.2010 > taire> Děkuju.
<reagovat 
RESTa (Občasný) - 25.11.2010 > Taková to byla láska ;-)!
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter