Rozšťastnění
Na cestě zpátky k rozšťastnění
Stihlo mne malé překvapení.
Sněhová vločka zbloudilá
mě po obočí hladila.
Jak plakala, že zbloudila,
V slzičku se mi rozpila.
Ta slza stekla po líci,
Až kápla k mému střevíci.
A střevíc vědom znamení
Počal tančit až k zbláznění.
Tu slunce jalo se svítit víc,
Opřelo dech svůj o střevíc,
Slzička na něm zbělela,
Vypařila se docela.
A střevíc ustal v tanečku,
Vtisk štěstí oku v jiskřičku.
Jiskřičku, úsměv a nic víc,
Však rozzářil tím moji líc.
(O kolik procent? O tisíc!)
|