Do nebe vede cesta stříbrná,
stovkami hvězd je dlážděná.
Jednou po ní půjde každý z nás,
až skončí nám daný čas.
Na té cestě poslední,
jen bílý půlměsíc jít s námi smí.
Na cestu jasně svítit bude nám,
abychom mohli k nebeské bráně vystoupat.
Před ní anděl strážný už bude stát,
aby nás mohl přivítat.
Snad podá nám i ruku svou,
než otevře tu bránu nebeskou.
Pak do neznáma vstoupíme
a sotva vnímat budeme,
jak brána za námi se tiše zavírá
a za ní zůstává i ta cesta stříbrná….
Je to konec? …Začátek?...Kdo ví….
Jisté je, že už nic netrápí, ani nebolí…..
|