 whispermoonlite (Občasný) - 27.6.2010 > :D - myslím, že to byl takový přičesaný Munch. - zas musím zopakovat, že ať člověk chce, nebo nechce, vždycky ty vlasy nějakej tvar mít budou. - tomu se prostě vyhnout nedá. - ani v případě konkrétní, nebo zvukové, onomatopoické poezie.
rozumím, že Ti jde o nějaké bezprostřední vyjádření. - jenže bez prostředků se nic vyjádřit nedá. - i tanec pracuje s tělem, hudba se zvukem. - i ty nejzákladnější lidské úkony potřebují tělo jako nástroj/prostředek. - pokud Ti jde o vyjádření čisté ideje nějakého jevu, dokonalost samu, tak musíš zůstat v oblasti čistých idejí a nesestupovat do oblasti vyjadřovacích, to jest referenčních-odkazovacích prostředků. - jenže potom před Tebou nebude nic, protože svět čistých idejí se nijak sám o sobě nezjevuje. - s tím je třeba se smířit a vzít vyjadřovací prostředek na milost. :))
ale co když je to ještě tak, že to NĚCO, co chceme vyjádřit, není někde dané předem mimo jazyk, nebo jiný vyjadřovací prostředek, (a pokud je, tak je to určitě něco jiného a ne to, co se nakonec vyjeví - a tím něčím jiným to už navždy zůstane v TAKOVÉ podobě, jak to předjazykově, předvýrazově vnímáš a není co řešit, není co podnikat - ovšem uznávám, tohle je zapeklitý ontologický problém, který jedno souvětí uspokojivě nedořeší) a STÁVÁ se teprve tím, čím je, PROCESEM vyjádření, jeho průběhem, časem, proměnou. - na tohle jsem chtěl poukázat v předchozí poznámce. - potom hodně záleží na ZPŮSOBU vyjádření, to je z toho zřejmé. - potom by i Tvůj neartikulovaný výkřik nebyl výkřikem před tím, než se jej zmocní, jeho ideje, hlasové orgány - a máme tu nástroj, máme tu strukturu. - problém se přesouvá do oblasti, JAK jej využít, jak JI uspořádat, aby se nic z ideje neztratilo.
pro Tvé východisko by to znamenalo, že by se Ti buď hodil jiný nástroj než jazyk (např. onen zvuk, obraz, jak uvádíš) - a nebo budeš pozorně stopovat původ jevu, který vyjadřuješ jazykem ke svému počátku, zdroji apod. - a budeš zkoumat, k jaké proměně na cestě ven dochází a proč a zda Ti na tom něco vadí a jaká je ta překážka. - mám totiž pocit, že ani jazyk není o nic méně schopný než zvuk, nebo obraz, ale chová se jinak - a to chování, ten přechod od nepopsané vize ke slovnímu výrazu - TO je právě ta součást dění struktury, která Tě, zdá se, kapku trápí. :))) -
Vždyť je to ale na Tobě. - něco si říká o vyjádření, usiluje o pozornost a dokud to nebude trefené, aby se to uklidnilo, tak se to nepřestane ozývat. ochoč si tu strukturu, donuť jazyk dělat to, co Ty chceš - hledej cestu. - z toho, co píšeš, je poznat, že zájem o jazyk máš, že jej bereš jako vyjadřovací nástroj a vlastně si i správně uvědomuješ, že na cestě od myšlenky/obrazu/pocitu k vyjádření, resp. k jejich DOTVOŘENÍ-doTVÁŘENÍ - vlastnímu a platnému ZROZENÍ je nějaká překážka. - no na mě to dělá dojem, že jsi na tom dobře s tímhle vědomím, akorát ještě nevíš, jak z toho ven. - což je normálka, to neví nikdo a pokud na chvíli ano, tak to v další chvíli přestane platit a musí se hledat znova.
(nějaké Tvé básně už jsem doporučoval, ty z listopadu, bylo tam několik trefených - neviděl bych to tak mdle. :)))
| |
