|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
To takhle jeden Pepíček,
co pekl první perníček,
láskou ho tvaroval.
Nevěděl jak mi předat dar,
a já mu trpce přála zmar,
a osud, ten se smál.
Nechal ho doma v šuplíku,
těšil se z mého truhlíku,
co za oknem sám stál.
Přihlížel mému utrpení,
co vkrádalo se do stavení,
a smutkem nedutal.
Že nebyla jsem nevěrnice,
mu vyprávěly okenice,
a déšť, co z nebe spad.
Když pár let už tomu bylo,
co ho o jas připravilo,
sám překročil ten práh.
On rozepnul mi knoflíček,
a že to byl ten Pepíček,
tu noc se mi sen zdál.
|
|
|
