(volně inspirováno dokumentem o popravě Romanovců)
Město za úsvitu probudila střelba,
listí zrezivělo jako stará krev,
když svlékali je v lomu za městem,
nezastavili se, aby počítali.
Nikdy jsem neviděl, že by tělo odrazilo kulku,“
zabručí jeden, druhý překvapeně vzhlédne
„Podívej!" a vše se k němu slétne,
„Mají do korzetů všité šperky!“
A listy byly acháty, a rosa křišťál
a těla slonovina a lapis lazuli…
A jako perla z lastury vypáčená
Pod níž ještě zbylo trochu masa
Nechali tam ležet nahá těla
Za městem, hned na okraji lesa.
|