mrtulník
maluju šibenici pochybuju vážně že to uhodneš kocoure obléknu si sukni abych ji mohla vyhrnout vejdu rozvážně dle výrazu tváře tvojí druhu ordinace postoje tvého těla poznám až na místě co bude třeba snad naše oči se potkají konečně obávám se však že ty tvé do mého dekoltu se přisají výš nedojdou na půli cesty zůstanou uvažuju o roláku ale naštvat tě nechci trénovat nechodíš jsi jen v práci zvykla jsem si už že tvé plány nedosáhnou výš než k mému výstřihu chápu rozmrzelost tvou když kvůli kolenu se nesvléknu úplně zeptala jsem se jednou: "Víš, jakou barvu mají mé oči?" zmáčkl jsi tlačítko výtahu a unesl mě do podkroví tam kde doktoři spí prokoukla jsem tvoji pózu únik neurózu mé koleno tě převezlo mé rty tě dostaly nějak nevím co uděláš se sestrou až bude třeba mě píchnout řekl jsi: "Tyrkysový kalhotky..."
|