zase o dizajnu. a chcete-li - designu

a poslouchám nějakého spisovatele plného uznání, jak mluví o sochách a konkrétně se pozastavuje nad novou masarykovou jezdeckou, a jak je znechucen její neaktuálností, její nemoderností. jak se autor dopustil přílišného realizmu, a to se prej už nenosí. a já si sám připadám taky nějak málo aktuálně, nějak málo modernisticky. když se mi tak líbí její ztvárněný detail. nevím, jestli je správné vůbec chtít po sochách nějakou aktuálnost. moderní dnes a zítra už pasé. a starý pán z první republiky i se svým modernistickým architektem plečnikem, přeci jen vyznavačem „klasiky“ v době, když už frčel funkcionalismus, nazvaný takto pro mne z nedostatku nápadu a smyslu pro detail. a pan spisovatel, ať už jakýkoliv, no v každém případě představitel moderny bez nápadu a smyslu pro detail.

a pak se podívám na výrobu bytových interiérů na čt. kde si maník objednal pokoj za dvě stě papírů. a pan arcitekt s majitelem si notovali, jak je krásnej, a tak byl naplněn záměr a jen já sám byl zděšen, jak za takové penízky žádnej, ale opravdu žádnej detail, co by pohladil. a že prej byl pan architekt odvážnej až na medaili. prej čisté línie a obrovitej nábytek, to je vono. a pak si vzpomenu svého času na proměnu časopisu reflex, který taky změnil svůj nápaditý dizajn na tzv. čisté línie, ve kterých jsem jen viděl naše dětské vymalovánky a přirovnám k nim dnešní loga stověžaté matičky prahy a černé ostravy, ve kterých už ani ty naše písmenkové omalovánky neobstojí.

proč chtít být za každou cenu moderním jako u kdysi nádherného loga „čt“ do dnes přetvořeného přefabrikátu nikoho. jedna kavárna za druhou bez tváře a detailu, který by snad proboha mohl i vytvořit něco jako pocit útulna.

a pak se podívám na „klasické“ výtvarno z dálného východu, kde se každý malíř snaží o co největší věrnost k původním mistrům štětce, anebo i prstů... moderna a individualizmus za každou cenu v naší kultuře je pro mne jen maskováním neschopnosti. originalita může být žádoucí, ale musí být taky výjimečná! a kolik takových modernistů za posledních x desítek let potkáme? když alfons mucha přišel se svým naprosto originálním pojetím výtvarna, a dokonce komerčním, byl tehdy u odborné veřejnosti odsouzen. ale jen proto, že tento pán byl naprostým originálem. a stejně pak se ve své slovanské epopeji pokorně vrátil ke klasickému výtvarnému pohledu. a to vůbec nemluvím o jeho dizajnérských počinech, ve kterých je dnes naprosto nedostižným, jenomže pro nás jen dobovým. a tak jen z blízkého východu architektura klasického pojetí (naštěstí) je ještě a bude určitě i za sto let k vidění, pro svůj cit k detailu v západním světě naprosto nevídaném.