Představte si chlápka, jen ve slipech, na autobusové zastávce 31. října, tak nějak něco mezi sedmou a osmou ranní, kdy se vám od papuly kouří a prokřehlou hlavou se vám honí něco o tom, že doporučení vaší milé vzít si pod bundu ještě svetr, nebylo až tak úplně od věci, jako ostatně vždycky.. Tak přesně tohle pokoukání mi dopřála štěstěna! Pravda, bylo to méně “romantické”, než vás asi napadá, nebyl to šílenec a nečekal na 177 s brašnou přes holé rameno, ale i tak to byla impozantní podívaná. Chlápek zaparkoval Transit na chodníku, v poklidu si vylezl a jal se vysvlékat. Asistence asi třiceti přihlížejících mu byla očividně naprosto lhostejná, což mi, přiznávám, imponovalo. Zastavil se až v okamžiku, kdy ranní kuřáci, vydaní napospas jízdním řádům MHD, mohli obdivovat pouze jeho slipy s neurčitým a velmi sepraným vzorem. Obratným zašmátráním v útrobách kabely ulovil montérkovou kombinézu, beze spěchu se do ní oblékl, nastoupil a odjel. Žůžo. Prostě se potřeboval převléct, tečka! Smutné na tom je, že ti otupělí tatrmani mu taktéž nevěnovali prakticky žádnou pozornost. Chápete to? Chlapík ve slipech v pěti stupních, taková paráda, frajer!