Černý král
K trafice ránem pro cigára,
mráz, mráz, až tuhne u rtů pára.
Sněží a sněží, mrzne dech,
muž táhne dítě na bobech.
Vločky se třpytí na kabátě,
na hruď si sáhneš, napadá tě,
ucítím ještě srdce bít?
A pak si musíš zakouřit
Na holém kopci za
městem. Kouříš a čumíš po okolí, sám černý král v bílých
polích, havraní kůže.
Něco se ještě státi
může, něco se přece může stát:
Od lesa slyšíš psa a
hlasy, říkáš si, zda by byla šance –
zelený střelec si tě
splete s kancem a ránu dá si,
a na komoru dá ti mat.
Pomalu sněhem zapadaný.
Slyšel, či neslyšel jsi rány?
Chtěl by sis ještě zakouřit?
A cítíš něco jako klid.
Svět kryje bílá apatie
a nevíš, zda ti srdce bije,
nebo už v žilách ztuhla krev.
Svah sjíždí dítě na bobech.
|