se skleněným okem

      První den

      kolem třetí ráno

      venčili bolest ti

      co špatně se jim spalo

      Ze střech na ně řvalo

      kočičí blues

      obojkům vespod došel hlas

      Bylo a nebylo vidět zas

      Vodítka našla nové krky

      umělé údy řiť

       Přešlo pár hodin

       Po parcích křičí prázdná těla

       Chyť si mě, chyť!

       za ruce se vodí do němoty

       Lámalo se k nedělání

       Trhaly smyčce struny

       K zděšení přeslic

       praskaly gumy

       Zpod peřin syčelo usínání

       Při třičtvrtě všude bílo

      Jenom mramor jenom žula

      Vzpomínání jak to bylo

      než se sypky rozsypaly

      než se teplo rozletělo

       Po kostelích bila celá

       Zhasínala světla v celách

       muklům svítal něžný čas

       dětem v tvářích

       vycházeli žháři