Otřes, síla, něco jako krev,
ze žíly poteče, stačí jen plech,
rozřezat, zahodit, vypít,
na druhou stranu potom se probít!
Probij se na druhou stranu,
zakřičet světu, po čem to prahnu,
napojit svoji hruď na každou síť,
vyprázdnit, doplnit a zase odejít.
Potlač svou oblevu, opři se do děla,
láska má falešná snad tudy projela?
Kolik té pravdy se učiti hodláš,
než se tvá brada zas zjizví jak čekáš?
Snad se už rozední a bude tma,
výkřiku nevěřím, je to jen hra,
narychlo smůla se vynoří hned,
není však jed, není však jed.
|