PODZIMNÍ ŽALM  (Anežce T.)

 

 

Rezekvítku!

 

V prstech mých chvěješ se

a trochu stydíš se mi,

 

ve větru křehneš,

až trochu modráš víc,

 

do nebe pozvedám,

lístky mi hladíš dlaň,

 

v naději klopýtám,

srdce bych zapálil si,

 

nevadni!, nemrzni!,

vždyť jednou přejde sníh –

 

 

slunce se vrátí…