|
| |
 |
Taková normální rodinka
Autor: madoka (Občasný) - publikováno 20.6.2000 (21:26:54), v časopise 22.6.2000
|
|  |
Seděla na zemi a do očí se jí začaly hrnout slzy. Panebože, kdy už tohle všechno skončí. Je to jako zlý sen. Stále si nemohla připustit, že jí to udělal Michal, její manžel, kterého tolik milovala. Potkala ho na zájezdu do Jugoslávie, byl to takový ten tichý a plachý typ. Kdyby jí tenkrát nepolil kávou, snad by si ho ani nevšimla. Začaly spolu chodit a ona k němu začala cítit něco více než přátelství. Zbožňovala to jeho krásné povídání o jejich společné budoucnosti. Když jí pak požádal o ruku, neodmítla. Potom přišel na svět jejich syn a roky pomalu a klidně přibývaly. Až minulý měsíc v pátek. Ten den přišel Michal domů poprvé opilý. Začal na mě křičet a bezdůvodně rozbíjel věci, já se ho snažila uklidnit už jen kvůli našemu Petrovi. Za chvíli se svalil na postel a usnul. To byl začátek. Jeho výlety do hospody začaly být stále častější a jeho agresivita stoupala. Dnes dosáhla vrcholu. Nahmatala jsem v kapse kapesník a utřela si jím oči. Tohle se už nesmí stát. Už mě nikdy nesmí bít. Snažila jsem se postavit, ale celé mé tělo jako by bylo za dřeva. Přisunula jsem si tedy k sobě židli a pomalu s její pomocí začal vstávat. Aspoň, že jsem celá. Drobnými kroky se začala přibližovat ke koupelně. Její obraz v zrcadle ji zděsil. Kdysi její krásná tvář byla poseta drobnými oděrky a spoustou podlitin. Otočila kohoutkem a dívala se, jak voda pomalu stéká do umyvadla a ztrácí se kdesi v jeho temné hlubině. S povzdechem si namočila kapesník a začala si utírat obličej.
Michal už tvrdě spal, a bylo slyšet jeho hlasité chrápání. Odhrnula pokrývku a potichu, aby ho nevzbudila vklouzla do postele. Cítila jeho hnusný zasmrádlý dech a raději od něj odvrátila svou hlavu. Snažila se nemyslet a zapomenout. Vtiskla hlavu do polštáře a začala tiše plakat.
Petr byl ten den celý nesvůj. Věděl, že s jeho rodinou není něco v pořádku a že on tomu nedokáže zabránit. Taky viděl, co se včera stalo. Chtěl mámě pomoci, ale nedokázal to. Jeho otec byl pro něj vším. Často vyprávěl kamarádům, jak spolu často chodí tábořit a každý den spolu hrají fotbal. Všichni mu to záviděly. Kdyby tak věděly, co se u nich děje teď. Nevidíš, nebo to děláš schválně? Petr zvedl hlavu a všiml si, že skoro vrazil do nějaké stařenky. Promiňte, zašeptal omluvně a spěšně se podíval na hodinky. Sakra, musím si pohnout nebo přijdu pozdě do školy. Vzal to poklusem a stačil doběhnout akorát na začátek první hodiny. Ve třídě už bylo plno a učitelka rozdávala nějaké papíry. Čtvrtletní písemka. Tohle bude dlouhý den. Jeho oči bezdůvodně zabloudily ven. Stál tam velký dub, který zastínil skoro celý výhled z jejich třídy na okolí. Ne jedné z jeho větví se nevybíravě hašteřily dva vrabci. Jako u nás doma. Uvědomil si, že se musí něco stát. Musí to přestat. Brzo. Nejlépe dnes. Ani nevěděl, jak blízko je pravdy.
|
|
|
