osmá básnička z cyklu Slunce mezi ploty

Ghetto

Podzim sype zimě listí důvěřivě do uhláku

a zima se nemilosrdně rozjíždí

Bojíš se
že už nevede cesta zpátky
Okraje města se podivně zavírají
opuštěné baráky v sousedních ulicích najednou nepoznáváš
 

Stoupáš nahoru v rozbrázděné chodbě -

sousedovic světlík tě bolí v krku
chuť průvanu slabě zvoní

a starodávné pokoje nad sebou se neslyšně zavírají

..Hmmmm ...tak tady budeš trávit dny svého života ...

Betonové mraky

Kukátko vydrhnuté do mrazu skleněné výplně

Kroky zametené pod stůl
Život na věčném předměstí

Máš v ruce knížku vlastní minulosti

tak dávnou

že se ji bojíš otevřít …

* * *

S ramínkem vytaženým za krkem

přepisuješ pěšinky cest

Jsi přepadlý přes zábradlí osudu

Takhle nějak se dělá historie